Léty naučeným grifem šmátrám po nočním stolku. Nic. Ospalým pohledem pátrám po brýlích v místech kam si je obvykle odkládám. Nic. Šok!!! Omámený mozek posledním snem našeptává a uklidňuje: Je vidět. Je přece vidět. ..
A opravdu! Teď si uvědomuji, že vidím. Vidím svět. Svět, který důvěrně znám. Je však nějak jiný. Je jasnější. Je ostřejší a barevnější. Je tu ještě něco jinak. Hlásí vědomí. Lahvička! Co dělá cizí lahvička na mém nočním stolku? Vědomí se pozvolna probouzí a vzpomínky plynou. Aha! Lahvička antibiotik, jako prevence, než se mi řez v oku úplně zhojí.
Chci si najít na internetu stránky kliniky DuoVize. Při odchodu jsem vzal v recepci dvě vizitky. Pro kamaráda a když už tak, pro případ. Ta leží přede mnou na mém pracovním stole. Teď teprve si uvědomuji, že není tak bílá, jak se mi zprvu jevila. Má perleťovou laminaci. Začíná pro mě krásná nová éra objevování mého okolí.
Už nikdy nic nebude jako dřív! Staré časy pominuly. Netřeba litovat. Teď teprve díky DuoVizi vidím, že nebyly dobré. Díky DuoVize! A to mi za týden čeká ještě operace druhého oka. Jiří Lang KONTAKT: sem-text-odkazuwww.duovize.cz