Vzhledem k tomu, že od roku 2004 probíhala ve sdělovacích prostředcích systematická kampaň s cílem kriminalizovat a poškodit moji osobu, považuji za důležité informovat veřejnost, která byla touto kampaní oslovena, o pravomocném zprošťujícím rozsudku. Činím tak proto, že mluvčí městského státního zastupitelství tuto informaci sdělovacím prostředkům nesdělil, přestože v průběhu celého období, kdy jsem byl stíhán, promptně informoval o krocích proti mé osobě, v mnoha případech ještě dříve, než jsem se oficiálně o těchto krocích dozvěděl já sám.
Dne 5.11.2004 vydal policejní komisař Jiří Mazánek usnesení, kterým mne začal stíhat jako obviněného z trestného činu zpronevěry podle ustanovení § 248, odst. 1, odst. 4 trestního zákona. O této situaci jsem veřejnost informoval dne 5.1.2005 na tiskové konferenci, která byla reakcí nejen na zahájení trestního stíhání mé osoby, ale zejména na to, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze rozhodla nepřezkoumatelným rozhodnutím o zamítnutí mé stížnosti proti rozhodnutí Policie ČR o zahájení trestního stíhání. Již tehdy jsem na tiskové konferenci uvedl argumenty a předložil listinné důkazy, z jejichž obsahu bylo již od počátku nadevší pochybnost zřejmé, že je proti mně vedeno trestní řízení pro jednání, které se vůbec nestalo.
Po skončení vyšetřování byla změněna právní kvalifikace jednání, kterého jsem se měl údajně dopustit, z trestného činu zpronevěry na trestný čin podvodu podle § 250, odst. 1, odst. 4 trestního zákona a pro tento trestný čin na mne byla státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. Ivanou Komárkovou opakovaně podána obžaloba. (ČTK o tom informovala dne 29.11.2006 v článku "Žalobci předali soudu případ údajného podvodu Malúše z Agropolu"). Nutno zmínit, že obžaloba byla podána opakovaně z toho důvodu, že Městský soud v Praze shledal na předaném trestním spisu takové formální vady, kvůli kterým musela státní zástupkyně JUDr. Komárková první obžalobu vzít zpět a spis vrátit Policii ČR k odstranění vad. Následně dne 18.4.2007 byla tedy obžaloba podána znovu.
O podané obžalobě proběhlo u Městského soudu v Praze hlavní líčení, které bylo ukončeno rozsudkem ze dne 19.10.2007, kterým jsem byl podle ustanovení § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn podané obžaloby, a to proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsem byl stíhán. Tímto rozsudkem pak byla beze zbytku potvrzena má tvrzení, která jsem učinil již na začátku trestního řízení a veřejně je prezentoval 5. 1. 2005 na tiskové konferenci.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně JUDr. Ivana Komárková odvolání, kterým se domáhala, aby Vrchní soud v Praze jako soud odvolací tento rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Mojí reakcí na podané odvolání a jeho účelové odůvodnění pak bylo jednak moje vyjádření k důvodům uvedeným státní zástupkyní, které jsem prostřednictvím svých obhájců zaslal Vrchnímu soudu v Praze jako soudu, který měl o tomto odvolání rozhodovat. Rovněž jsem podal podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze jako orgánu, který měl tuto věc intervenovat v odvolacím řízení, aby toto zcela nedůvodné a účelové odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze vzalo zpět.
Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze dala za pravdu vydanému rozsudku i mé argumentaci v podnětu ke zpětvzetí odvolání a dne 14.2.2008 podala k Vrchnímu soudu v Praze zpětvzetí odvolání městského státního zástupce v Praze. Tímto úkonem došlo k pravomocnému ukončení trestního stíhání mé osoby ve smyslu rozsudku Městského soudu v Praze, jímž jsem byl zcela zproštěn obžaloby, podle § 250, odst. 2 trestního řádu.
Toto trestní řízení, které ve fázi před zahájením trestního stíhání, jímž jsem byl obviněn ze spáchání shora uvedeného trestného činu, probíhalo proti mně jako podezřelému již od jara 2002 a já osobně jsem do něho byl orgány činnými v přípravném trestním řízení vtažen počátkem roku 2003. Mohu tedy s plnou odpovědností říci, že výše popsané zcela nedůvodně vedené trestní řízení mi vzalo pět let života, poškodilo mne ve mém osobním, rodinném i profesním životě a způsobilo mi značné materiální i nemateriální škody. Závěrem pak musím vyslovit otázku, zda za tato opakovaná dlouhotrvající profesní pochybení ponese někdo ze zainteresovaných odpovědnost, nebo zda se budou odpovědní státní úředníci řídit heslem mafiánských praktik minulého století: Vyšetřování skončilo, zapomeňte!
Ing. Jiří Malúš