Zákon o myslivosti: Ano či ne ?

PRAHA 23. února (PROTEXT) - Potřeba nového zákona omyslivosti, který by vytvořil základní právní rámec umožňujícízachování druhově bohatých a zdravých stavů zvěře, jejich ochranua zlepšování jejich životního prostředí, je už řadu let zcelazřejmá. Již proto, že současná právní úprava myslivosti,vycházející ze zákona z roku 1962, který myslivost chápal jakosoučást výrobní sféry národního hospodářství, je praxí překonanáa ani přes novelu z roku 1992, která obnovila práva vlastníkůhonebních pozemků, neodpovídá současnému stavu ani požadavkůmbudoucího harmonického rozvoje tohoto oboru.

Českomoravská myslivecká jednota se proto již od roku 1992podílela na činnosti pracovní skupiny, ustavené tehdejšímministrem zemědělství Josefem Luxem, která měla nastalou situaciřešit. Přestože se v ní sešli vedle myslivců i ochránci přírody,zemědělci, vlastníci pozemků, představitelé státní správy ilesních společností, nový zákon se připravit nepodařilo. Samaskupina při bilancování v roce 1999 přiznala, že rozdílnostpohledů na budoucnost české myslivosti je taková, že senepodařilo víc, než shodnout se na vymezení základních pojmů. Iproto je třeba návrh nového zákona o myslivosti považovat za věcopravdu přelomovou, kterou mohou poslanci ovlivnit vývoj českémyslivosti na budoucí desetiletí.

Jaké jsou tedy ony základní rozpory v chápání zákona omyslivosti, které brání obecnému konsensu, a z jakých východisekho nazírá myslivecká veřejnost?

I v tomto případě jsou tím základním vlastnické vztahy.Zatímco myslivci zastávají názor, že zvěř je národním bohatstvím,které oni pouze obhospodařují a rozmnožují, a navrhují, abyhonitby byly nově tvořeny především s ohledem na zájmy chovuzvěře, snaží se někteří vlastníci pozemků využít příprav novéhozákona k rozšíření svých vlastnických práv i na vlastnictvízvěře. Chtějí proto rozhodující měrou ovlivňovat plánování lovu,velikost honiteb i myslivecké hospodaření v nich, a to nejen přistanovování normovaných stavů zvěře, tj. minimálního množství,které je únosné na pozemku chovat při zachování jeho přirozenéreprodukce, ale snaží se do praxe uvést myšlenku, že zvlastnictví pozemku vyplývá i vlastnictví zvěře, která se na němnachází.

Zde však dochází k zásadnímu rozporu. Návrh zákona chápevlastnictví ke zvěři tak, že zvěř nemá žádného konkrétníhovlastníka, je všeobecným, národním bohatstvím. Jakmile by totižbyla považována za věc konkrétního majitele, musel by on také vplném rozsahu odpovídat za škody jí způsobené, za její zdravotnía početní stav, ochranu i vytváření prostředí, vhodného pro jejíchov. Pojetí práva myslivosti jako reálného práva spojeného svlastnictvím pozemku, jak se objevuje v chápání některýchoponentů návrhu zákona, je tak zúženo pouze na právo na užitky,tedy na právo přisvojovat si zvěř. Jak katastrofální dopady bynaplňování takového práva mělo, si jistě umí každý představit.

Druhou, stejně tak praxí prověřenou zásadou, z níž návrhzákona vychází, je, že právo myslivosti lze vykonávat pouze vhonitbě, tedy na souboru honebních pozemků speciálně za tímúčelem sdružených a za honitbu uznaných orgánem státní správymyslivosti.

Protože právo vlastníků pozemků podílet se na vytvářeníhonitby i na jejím následném využití je v navrhovaném zákoněvýslovně dáno, jsou myslivci přesvědčeni, že práva vlastníkůpozemků jsou plně respektována a že navrhovaný zákon poskytujepotřebnou ochranu i drobným vlastníkům, jejichž práva by bylajinak jen sotva respektována. Každý vlastník honebního pozemku semůže účastnit tvorby honitby a má i právo na zisk z ní. Je protopouze na vlastnících, zda se rozhodnou v honitbě sami hospodařit,či zda toto právo pronajmou uživateli a rozdělí se o nájemné. Zžádného ustanovení zákona však nelze dovodit, že by myslivciněkomu upírali jeho vlastnické právo. Již proto, že z přibližněsto čtyřiceti tisíc českých myslivců jich drtivá většina je samavlastníky pozemků a členy honebních společenství.

Pro ČMMJ připravil: M. Gruber

Kontakt: Milan Gruber, tel.:(02)33370353, fax:(02)33381589,e-mail:pulford@pulford.cz.

Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkouPROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze jepublikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele,který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost.

PROTEXT