Škody zvěří: Věcně na věčný problém

PRAHA 8. srpna (PROTEXT) - Jedním z problémů připrojednávání nového zákona o myslivosti, kde zúčastněné stranydosud nenašly patřičnou shodu, je i otázka škod zvěří na lesnícha zemědělských porostech. Českomoravská myslivecká jednota zdevychází z principu, že kulturní krajina se společenstvím rostlina živočichů tvoří ekosystém, který vznikl souhrou přírodních ahistorických podmínek a je rovnovážnou soustavou, ve kteréneuvážené narušení jedné složky může mít za následek zhroucenícelého systému. Součástí tohoto systému je i býložravá zvěř.

Problém škod zvěří na porostech má několik rovin. Tou prvníje samotné lesnické hospodaření. Někteří vlastníci pozemků asprávci státních a obecních lesů často argumentují náklady, kterékaždoročně věnují na ochranu porostů před zvěří. Vyvozují mylnýzávěr, že pokud by se podařilo snížit stavy spárkaté zvěře,úměrně tomu by se také snížily škody na porostech a bylo by možnépodstatně omezit prostředky vynakládané na zábranu před jejichvznikem. Skutečnost je však jiná a nesouvisí jen s počty zvěře.

Současná právní úprava ukládá vlastníkovi lesa provádětochranná opatření na jednom procentu výměry lesa v honitbě. Zpohledu výše škod je však rozdílné, zda jsou ochranná opatřeníprováděna v místech přirozených stávanišť zvěře anebo plošně,tedy i v místech, kde se zvěř během roku prakticky nezdržuje.Zvěří jsou nejvíce poškozovány porosty v maloplošném pasečnémhospodářství. Po vytěžení porostu se během několika let změnípůdní vegetace, mýtina obroste býlím a stává se svou potravnínabídkou atraktivní pro zvěř.

I zde ale existují možnosti, jak škody podstatně omezit. Našipředkové využívali účinné a ekonomicky dostupné způsoby, jakodvousadby, krycí plášť z melioračních rostlin, okusové porosty iplodonosné listnáče. Dnešní lesníci však dávají bez ohledu naefektivitu přednost drahým oplocenkám a chemickým nátěrům.

Druhou rovinou problému je péče o zvěř. Na jedné straně jsmesvědky snah odpůrců myslivosti podstatně omezit přikrmovánízvěře, jež se dokonce někdy vydává za nepřípustný zásad člověkado přírody, na straně druhé zákon o myslivosti ukládá povinnostpřikrmování zvěře v době nouze, kterou nemusí být jen zimníobdobí. Pokusme se ale v přikrmování vidět i jeden ze způsobůzábrany před škodami. Odváděcí krmení, přikrmování drcenoudubovou kůrou či speciálními krmivy, předkládání větví okusovýchdřevin, to vše jsou dostupné a účinné způsoby, jimiž mohoumyslivci vlastníkům - v případě jejich zájmu o skutečnouspolupráci - prospět při snižování škod podstatně lépe, nežvynuceným stěhováním či likvidací krmelců a dalších zařízení.

Významným faktorem je nepochybně také výše nájemného zahonitbu. Vysoké nájmy často nutí uživatele honitby k neúměrnémulovu a k porušování elementárních zásad mysliveckého hospodaření,jež má za následek narušení věkové a sociální skladby populacízvěře. Ta se pak začne chovat neadekvátním způsobem. Stahuje sedo méně přístupných míst s nedostatečnou potravní nabídkou, vnichž působí škody okusem i loupáním. Neexistence legislativníchi praktických záruk nájmu honitby na delší časové období vedetaké k absenci investic do honitby. Investice uživatele je přeceinvesticí, která po skončení nájmu zůstává majiteli honitby. Jenmálokterý nájemce je tak velkodušný, aby vedle financováníběžného provozu vysazoval na své náklady plodonosné listnáče,zakládal myslivecká políčka a podstatně zvyšoval úživnosthonitby, aniž by tyto investice byly uznány vlastníkem honitby zaodečitatelnou položku, o niž by se snižoval nájem.

Za ČMMJ připravil: M. Gruber

E-mail: pulford@pulford.cz

Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkouPROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze jepublikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele,který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost.

PROTEXT