Právo myslivosti a jeho místo v systému věcných práv
2.05.2001, 08:57
PRAHA 2. května (PROTEXT) - Diskuse o přípravě nového zákonao myslivosti se dá lapidárně shrnout do střetu koncepce vlastníkůpozemků s koncepcí vykonavatelů práva myslivosti. Podstata střetuobou koncepcí tkví v tom, jak vlastně chápat právo myslivosti,zda jde o věcné právo neoddělitelně patřící vlastníku pozemkuanebo zda jde naopak o samostatné věcné právo k věci cizí, kteránemá s vlastnictvím honebního pozemku nic společného.
Českomoravská myslivecká jednota má k dispozici právní rozbortohoto problému, který dává přesvědčivou odpověď na tyto otázky.
Vyjdeme-li z obvyklého třídění soukromého práva na právavěcná a závazková, je zřejmé, že právo myslivosti je - obdobnějako třeba právo vlastnické - právem věcným, neboť jeho určujícímobsahem je výhradní právo přisvojovat si zvěř v určitémteritoriu. Právem věcným obecně rozumíme přímé ovládání věci.Věcná práva jsou právy absolutními a působí erga omnes, povinnostjim odpovídající je negativní a jejich předmětem je věc v právnímslova smyslu. Právo myslivosti má nepochybně blíže k věcnémuprávu k věci cizí, neboť jeho obsahová stránka se týká zvěře,která je věcí ničí, respektive národním bohatstvím. Věcná práva kvěcem cizím dávají oprávněnému určitou možnost chování ve vztahuk věci cizí bez zřetele na to, kdo je jejím vlastníkem. Na straněsubjektu povinnosti působí vždy in rem, na straně subjektuoprávnění pak působí buď jako in personam anebo in rem. Právomyslivosti jako - zjednodušeně řečeno - právo chovu a lovu zvěře,která žije na neohraničeném teritoriu bez ohledu na vlastnickéhranice či hranice honiteb a není přírůstkem ani produktempozemku jako takového, která je v každém případě vždy majetkemjiného vlastníka než vlastníka pozemku, je nepochybně právo věcnépovahy, neboť působí erga omnes. Třetí osoby jsou povinny nerušitoprávněného v jeho právu, jehož předmětem je zvěř (věc v právnímslova smyslu), nikoliv pozemek či právo jako takové. Protože zvěřnení v žádném případě vlastnictvím vlastníka pozemku, neexistujeani věcný důvod k tomu považovat toto věcné právo k věci cizí zapůsobící na straně subjektu oprávnění in rem, ale spíše inpersonam (subjekt oprávnění musí splňovat zákonné požadavky noremveřejnoprávních pro výkon práva myslivosti). Právo myslivostinemá nic společného s vlastnictvím konkrétního pozemku, neboť honelze automaticky vykonávat na pozemku jako takovém, ale pouze nastátem uznané honitbě.
Z uvedených argumentů jasně plyne, že pojetí práva myslivostijako věcného práva příslušejícího vlastníku pozemku neníodůvodnitelné ani teoreticky, neboť toto právo mělo vždy spíšesamostatný charakter (viz panovnický regál či římské právo) aneboi při vazbě na vlastnictví pozemku si zachovávalo svůj samostatnýcharakter (omezení doby lovu, integrace státní moci při tvorběhoniteb, výčtu zvěře apod.). Některé návrhy zákona o myslivostitak paradoxně vycházejí z teoretického pochybení, snaží-li sezdůrazňovat jednotlivý aspekt práva myslivosti - skutečnost, žese vykonává na honebním pozemku - nad podstatou tohoto práva,kterou je chov a lov zvěře.
Problém zařazení práva myslivosti do systému práva jenepochybně odvislý od politického řešení střetu těchto dvoukoncepcí. Právní argumenty však lze uvádět ve prospěch oddělenípráva myslivosti od vlastnictví pozemků, v žádném případě všakjimi nelze doložit domněnku, že vlastnictvím pozemku automatickyvzniká i právo myslivosti.
Za Českomoravskou mysliveckou jednotu připravil: M. Gruber
E-mail: pulford@pulford.cz
Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkouPROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze jepublikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele,který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost.
PROTEXT