Na české předsednictví EU posílila Česká tisková kancelář (ČTK) svou pobočku v Bruselu. Stálému zpravodaji Petru Kupcovi pomáhal od září v evropských institucích redaktor zahraniční redakce Alan Lexa. Kromě nich se na zpravodajství o českém předsednictví podíleli i političtí a ekonomičtí redaktoři centrální redakce v Praze a částečně i regionální redaktoři.
Podle bruselských zpravodajů ČTK byl předsednický půlrok náročnější než zbytek roku. Ocenili ale atmosféru kolem českého předsednického týmu - bruselští diplomaté, úředníci i stážisté byli podle nich nabití velkou energií a s novináři komunikovali třeba i o půlnoci.
Jak moc byl pro vás z pracovního hlediska uplynulý půlrok jiný než zbytek roku?
Petr Kupec: Rozdíl byl hlavně v tom, že jsme byli na unijní agendu dva. Běžně je na pokrývání bruselského dění jediný zpravodaj a v nabitých dnech občas sotva stíhá napsat jen ty nejdůležitější věci. Během českého předsednictví jsme toho psali více než obvykle, ale mohli jsme si práci rozdělit. Takže bylo mimo jiné i víc času na posílání fotek nebo audií.
Alan Lexa: V mém případě to byly jenom čtyři měsíce, jelikož jsem předsednictví pokrýval až od září, ale ta změna byla poměrně dramatická. Poprvé jsem se ocitl v pozici zahraničního zpravodaje, takže to souvisí spíš s tou novou rolí než se samotným předsednictvím. Sice jsem pořád hodně času trávil na home office, k tomu se ale přidaly pravidelné návštěvy unijních institucí, různá setkání nad kávou nebo kulturní akce. Taky jsem si musel zvykat na nový pracovní režim, kdy člověk musí neustále plánovat a práce není hezky izolovaná do osmihodinové směny. Extrémní příklad nastal hned zkraje mého pobytu v Bruselu, když umřela Alžběta II. a z Prahy přišel pokyn, že mám jet prvním vlakem do Londýna.
Oproti práci na zpravodajském sále obrovská změna, která obnášela třeba i to, že jsem si musel nakoupit nějaké košile, abych na těch různých rozhovorech a setkáních nedělal úplnou ostudu.
Co bylo během předsednictví nejtěžší?
Alan Lexa: Možná orientace v tom přívalu oznámení a informací, který unijní mašinerie produkuje. Vlastně mě to celkem zaskočilo a obzvlášť ze začátku pro mě bylo dost obtížné vyhodnocovat, jak s tou kterou zprávou naložit. Takže jsem pořád otravoval Petra. Ale mám-li být upřímný, tak nejhorší na působení v Bruselu byla zima, která zavládla na mém bytě s příchodem chladnějšího počasí. Paní domácí pod tlakem energetické krize nastavila denní teplotu na 16 stupňů a místy jsem měl pocit, že tam je spíš takových pět.
Petr Kupec: Nejtěžší? Vyvarovat se vlastního hodnocení. Při jiných předsednictvích k tomu člověk nemá sklon, ale během toho českého si člověk chtě nechtě často klade otázku, jak nám to jde? A taky slyší například od zahraničních novinářských kolegů nebo diplomatů různé názory na výkon Čechů. Ale napsat například do zprávy o dojednání nějaké normy, že je to další úspěch českého předsednictví, je trochu ošidné.
A zvládli tedy Češi podle vás předsednictví?
Petr Kupec: Bezpochyby ano. Před začátkem předsednictví se zdálo, že bude velmi složité udržet jednotu v podpoře Ukrajiny a při schvalování sankcí proti ruskému režimu. To se i díky šikovné diplomatické práci podařilo. Stejně velké uznání sklízí v Bruselu česká práce na krizových opatřeních kolem cen energií nebo na normách z klimatického balíčku. Těch se Čechům, kteří byli v otázce podpory přechodu k elektromobilům nebo obnovitelným zdrojům energií považováni za skeptiky, podařilo dojednat téměř desítku.
Alan Lexa: Na tohle se mi s mými omezenými zkušenostmi těžko odpovídá. Myslím, že byla celkem trefná poznámka jedné české komentátorky, která v létě řekla, že předsednictví se nedá nezvládnout. Dá se jenom "zvládnout", nebo "zvládnout velmi dobře". Ohlasy z posledních týdnů nasvědčují tomu, že v tomhle případě platí ta druhá varianta, minimálně z pohledu naplňování té předsednické role "nestranného prostředníka" mezi členskými zeměmi.
Tiskové středisko při prvním jednání širšího formátu evropských zemí, 6. října 2022 na Pražském hradě. FOTO: ČTK/Vít Šimánek.
Co vás během předsednického půlroku zaujalo, bavilo?
Petr Kupec: Atmosféra kolem českého předsednického týmu v Bruselu. Na diplomatech, úřednících i stážistech byla vidět velká energie, která jim vydržela přes mnohdy dlouhá noční vyjednávání. Někteří z nich si i navíc i v těchhle chvílích dokázali udržet nadhled.
Alan Lexa: Summity. Jak na ten říjnový, tak v půlce prosince se k nám ještě přidala kolegyně Bára Nováková, takže měla Četka v Bruselu zcela mimořádně tříčlenný tým. To je pak rázem zpravodajství z Evropské rady o něco veselejší, navíc si člověk opravdu připadá jako zástupce média evropského významu. Osobně jsem pak vnímal obrovský rozdíl mezi minulými summity, na které jsem přijížděl z Prahy s dosti povrchními znalostmi kontextu, a psaním z pozice někoho, kdo má tu problematiku trošku pod kůží.
Samozřejmě to taky byla příležitost posedět u belgického piva, kterou minimálně v říjnu využil i český premiér. Vím to proto, že Petr Fiala tehdy seděl na stejné zahrádce na Place Luxembourg, asi dva stoly od skupinky českých novinářů.
Jak se vám pracovalo s českými diplomaty, kterých bylo v Bruselu určitě víc než obvykle?
Petr Kupec: Bylo to možná náročnější než obvykle. Protože byli v centru dění, měli ti nejdůležitější mnohem víc práce a tím i méně času na to zajít na kafe nebo pivo se svými oblíbenými novináři. Ale na druhou stranu se jim dalo napsat třeba o půlnoci a věděli jste, že vám odpoví. A už jsme se tu za těch pár let docela sžili - například když jsem výjimečně musel na nějakou akci s malým synkem, tak se našel někdo z Čechů v institucích, kdo mi ho pohlídal, zatímco jsem dělal rozhovor nebo fotil. A naopak před pár týdny s námi doma pekla vánoční perníčky spolužačka našeho syna, jejíž matka jako jedna z nejvytíženějších českých vyjednavaček v Bruselu neměla v posledních měsících na svoji dceru moc času.
Alan Lexa: Zas tolik diplomatů jsem za těch pár měsíců nepoznal, ale když už k tomu došlo, bylo to většinou fascinující. Na předsednictví se podílela spousta sympatických a profesionálních lidí, občas samozřejmě komunikace nebyla tak jasná, jak by si novinář představoval, jindy mě zase překvapila otevřenost některých vyjádření. Asi nejvíc mi utkví v paměti moment ze začátku tiskové konference po dojednání stropu na cenu plynu, kdy se k českým zpravodajům přiřítil jeden z činitelů a skoro křičel "Máme to!". Kromě obrovského úsilí, které ty poslední měsíce nepochybně vyžadovaly, pro mě ten moment ztělesňuje i propast mezi "bruselskou bublinou" a zbytkem světa, kde se mnohé těžce vybojované unijní kompromisy mohou zdát jako nepříliš významné nebo dokonce špatné kroky.
Co kulturní akce, které obvykle doprovázejí předsednictví? Byly dobře vybrané?
Petr Kupec: Kultury bylo plno, stíhali jsme pokrývat jen ty nejzajímavější akce. Tentokrát nic výrazně nepřesáhlo hranice "bruselské bubliny" jako to dokázala Entropa Davida Černého při minulém předsednictví, ale zajímavá jména tu nechyběla. Organizátoři se snažili vybírat akce s evropským či belgickým přesahem a to se celkem dařilo. A jedna menší akce na předsednictví ještě naváže: z Plzeňského domu v Bruselu jsem dostal nabídku uspořádat v únoru výstavu fotek z předsednického půlroku.
Alan Lexa: Některé akce byly rozhodně zajímavé, jako třeba módní přehlídka v unikátním prostoru Gare Maritime nebo výstava o českém designu, kde si lidé mohli třeba vyzkoušet českou počítačovou hru. Ale na tohle já nejsem žádný expert. Popravdě bylo za mě těch kulturních akcí zbytečně moc a některé byly poněkud těžko uchopitelné. Pobavilo mě, když jsem se dozvěděl, že začínající švédské předsednictví v podstatě žádný doprovodný program nechystalo.
Budovu Evropské rady v Bruselu vyzdobilo u příležitosti českého předsednictví dvanáct koberců s květinovými motivy od českých umělců. FOTO: ČTK/Petr Kupec.
Od 1. července do konce prosince 2022 je v Infobance ČTK téměř tisíc položek s klíčovými slovy "EU; předsednictví". V domácím, zahraničním a ekonomickém servisu vyšlo 577 zpráv, 284 headlinů, 29 fleší a 14 profilů. V anglickém servisu je s klíčovými slovy "EU; presidency" na 400 záznamů. V porovnání s předchozími lety zpráv týkajících se unijního dění výrazně přibylo.
ČTK během předsednictví zpravodajsky pokrývala všechny důležité akce, které se uskutečnily v Bruselu, v Praze i v českých regionech. Kromě textového a obrazového zpravodajství zajistila ČTK také zpravodajské videostreamy a audiozpravodajství.
Pro Úřad vlády připravila Fotobanka ČTK na klíč venkovní výstavu s názvem Dospěli jsme v EU. Putovní expozice, mapující různá období od vstupu ČR do EU až po současnost, navštívila na dvě desítky českých a moravských měst.