Musíme si říct pár věcí, které jsou důležité, realistické – a jít po nich. A bohužel zjišťujeme, že Evropa takto nastavená není. Dostali jsme se do roviny sloganů. Ale od sloganů se musíme dostat k něčemu, co jsme schopni udělat, a to rychle, uvedl v rozhovoru pro ČTK Connect europoslanec za TOP 09 (SPOLU) a místopředseda hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu (EP) Luděk Niedermayer.
Letošní volby do Evropského parlamentu provázel nebývalý mediální zájem, možná až příliš velký. Jak jste to viděl vy?
Pro mě jsou to už třetí volby v řadě a souhlasím, byl o ně zájem. Vznikají nová témata, což je pozitivní. Bohužel často nejde o témata, která s volbami přímo souvisí. Bylo to zjevné u minulých voleb, kdy si Andrej Babiš jako premiér počínal docela státotvorně a proevropsky a najednou rozjel takovou kampaň, že nás musí chránit před zlým Bruselem. To samozřejmě upoutá pozornost.
Vede to k tomu, že celkově je prostředí jakoby aktivnější, je více akcí. Zajímá to média. Jenže se ukázalo, že ty volby jsou hodně o tom, jak přesvědčit lidi, aby šli volit, místo toho, aby jim člověk vysvětlil, jaký obsah mají volit.
Ano, bylo to hodně aktivní. Coby SPOLU jsme vytvořili protiváhu hnutí ANO. A to lidi motivuje, ten potenciální souboj. Jestli povede k tomu, že si voliči více uvědomí, jak vše v EU funguje, kdo tam bude co zastávat a jestli jejich hlasy stojí opravdu za něčím, to si netroufám říct. Mám však pocit, že lidé často volili kandidáty, kteří slibují něco, co neudělají. Je to takový mix. Ovšem co se týče demokracie, je důležité, aby lidé hlasovat šli.
Při sčítání hlasů v Bruselu, v neděli 9. června, byly v sídle Evropského parlamentu stovky novinářů, vesměs v očekávání velkých změn. Přišly tyto změny, jaká byla červencová ustavující schůze EP? Byla jiná?
Já bych řekl, že úplně ne. Ta volební noc byla hodně o tom, jestli získá historicky stabilní proevropské křídlo, které zahrnuje jak pravici, tak levici, v parlamentu viditelnou převahu. Čili otázkou bylo, zda krajní pravice nezíská tolik hlasů, že tohle přestane fungovat. A ukázalo se, že většina existuje. Pak jsme se všichni uzavřeli do našich politických skupin a další diskuze probíhala stejně jako v minulém období.
Radě EU se podařilo urychlit dohodu na kandidátovi na šéfa komise a pak bylo na parlamentu, jestli to potvrdí, nebo jestli do toho vnese nějakou nejistotu nebo potřebu změny. Ursule von der Leyenové se podařilo získat nejenom potřebnou většinu, ale dokonce ještě víc než minule. To byl zajímavý bod, protože jedním z předpokladů bylo, že většina bude stát na obvyklých podezřelých, tedy lidovcích, socialistech a liberálech. A že nebude problém přesvědčit jistou část konzervativců, šlo zejména o italskou delegaci. A ukázalo se, že to nefunguje, což bylo překvapení. Zástupci této frakce (ECR) vystoupili s tím, že nemají žádnou společnou linii a ať si každá delegace hlasuje podle svého. Navíc se von der Leyenové povedlo získat hlasy zelených, což je rozdíl oproti minulému období.
Druhý zajímavý moment nastal, když se hned ze začátku hlasovala další z rezolucí na podporu Ukrajiny. Velká část krajní pravice hlasovala buďto proti ní, nebo se zdržela. To bylo pro mě smutné. Bylo zajímavé, že politici všech stran dlouhodobě odmítali, že oni nejsou ti, kdo nepodporují Ukrajinu, o které snad nikdo kromě Viktora Orbána a spol. nepochybuje, že byla napadena Ruskem. A když mohli svůj postoj veřejně projevit, potvrdili kritiku, kterou dříve odmítali.
Tím, že i nadále pokračuje snaha uvnitř frakcí vyjasňovat si pozice a vytvářet nějaký vnitřní program, bude pomalejší výběr eurokomisařů. Byli jsme časově nastartovaní, abychom měli komisi od začátku listopadu. Teď je to vyloučené. A do toho přišla Draghiho zpráva, což taky vzbuzuje určitou aktivitu v parlamentu.
Mario Draghi naléhá na nutnost strategicky důležitých investic, současně ale připomíná, že EU nemá potřebné zdroje, že je podinvestovaná. Má pravdu?
Začal bych u toho, že platí, že by tyto investice urychlily ekonomický růst. Určitě by tato cesta fungovala. Pokud vycházíme z toho, že Evropa chce snížit emise, provést zásadní modernizaci ekonomiky, digitalizaci, tak to bez investic nejde. Draghiho zpráva ukazuje, že jsme v některých oblastech výrazně zaostali. Ale je tam spousta otázek.
Jedna z nich je, jestli máme nedostatek peněz nebo nedostatek projektů. Když se posouváte ve čtení ke stránce 300 a dál v jeho zprávě, je tam celá kapitola o tom, jak Evropané masivně spoří, dávají peníze do bank a ty mají obrovskou likviditu, kterou by mohly půjčit. Často se říká, že Evropa nemá tzv. risk money, to znamená peníze, které jsme ochotni investovat do rizikovějších projektů typu start-upů nebo na nějaké expanze malých firem.
No a tady je odpověď, že máme opravdu málo těchto investic. Peníze tady sbírají různé fondy, které je investují do Ameriky, protože tam je na to trh. Takže se nabízí otázka, jestli máme problém na straně nabídky těchto peněz, z hlediska jejich dostupnosti, nebo je potíž na straně poptávky.
Další, pro mě ještě více relevantní téma je, že Draghi tam buďto nešťastně, nebo úmyslně vložil sumu několika set miliard eur ročně a procento HDP. Existuje slogan, že potřebujeme více než Marshallův plán. Když se na to dívám jako ekonom, tak je to trošku spekulativní, protože každá vynaložená koruna automaticky neznamená růst – a neznamená, že když chci víc růstu, musím nutně vynaložit víc. Platí, že více korun musíme vynaložit lépe. Drtivá většina investic musí být soukromých.
Potřebujeme politiku, atmosféru nebo prostředí, které budou stimulovat soukromé investice. Potřebujeme investice, které modernizují a zvyšují produktivitu. Ale nemůžeme začínat s tím, že většina z nich bude pocházet ze státních rozpočtů. To není realistické.
Máte představu, jaká by měla být proporce těchto prostředků z veřejných a soukromých zdrojů?
Myslím si, že to číslo vám nikdo neřekne.
Máte alespoň nějaké odhady?
Existují různé propočty. Podívejme se na to z pohledu čtyř kategorií. Jedna je čistě soukromé investice, které nepotřebují takřka nic. Třeba velká část investic do energetiky: obnovitelné zdroje, které se rozšiřují, jsou nejlevnější a zároveň mají výhodu stability. Kousek od Prahy máme krásný příklad hybridního řešení kombinující fotovoltaiku, baterie a plynové turbíny na vyrovnávání dodávek do sítě. To je ryze soukromá investice, která je zisková a užitečná. Koneckonců automobilky, které investují do elektromobility, jsou taky čistě soukromé investice. Vidí, že je tady technologie, která má velkou výhodu a která se pravděpodobně prosadí. A pokud neinvestují, ztratí pozici na trhu.
Pak je tu druhá kategorie investic, které dávají smysl, ale úplně nevycházejí. Víme, že do budoucna budeme si potřebovat vodíkovou ekonomiku. Je velmi pravděpodobné, že po roce 2030 půjde vodíková ekonomika rychle nahoru a my jsme v roce 2024, skoro 2025 a ono to nahoru nejde. Pro tyto investice můžete vytvořit nějaká pravidla nebo nástroje, potřebovali bychom však tento prostor lépe zkoumat a hlavně v něm konat.
No a pak zbývají věci, které jsou z velké míry placeny státem nebo jeho organizacemi. Stát by měl více investovat do vzdělání, protože vzdělanost je alfa omega budoucí prosperity. Těžko můžeme chtít po soukromé firmě, aby to dělala plošně. A dále máte případy jako investice do přenosových soustav či rozvoje železnice. Část toho platí stát, příklad koleje, a vybírá za to nějaké poplatky. Velkou část těchto investic provádějí hráči, kteří chtějí získat lepší pozici na trhu.
Myslím si, že se primárně musíme snažit vytvořit takové podmínky, aby bylo co nejvíce soukromých investic, které poběží samy tam, kde to nefunguje. A když to nevychází, musíme se zamyslet, jestli to nepodpořit nějak jinak – finančně, regulačně, co by pro to měl udělat stat...
Jste místopředsedou hospodářského a měnového výboru EP. Máte nějaká předsevzetí pro svou práci a práci kolegů pro nové funkční období?
Parlament byl silně obviňován, že je hyperaktivní a že toho dělá moc, což je asi pravda. Zároveň je dobré nedívat z toho seshora, co všechno vyprodukoval, ale taky zespoda, proč to vyprodukoval. Mám dvě priority. Doufám, že získáme mandát na zahájení vyjednávání s předsednictvím o dokončení krizového managementu bank. To je hrozně důležitá věc. Je to součást bankovní unie, byť to není její úplné ukončení. Vypadá to jako technická věc, ale je kolem toho docela hodně politiky.
A z hlediska větší perspektivy je pro mě důležitá Draghiho zpráva. Podařilo se mi přesvědčit naši politickou skupinu, že bychom si měli ke zprávě vytvořit nějaký názor. Je to 70 stránek výborné analýzy a přes 350 stránek konkrétních doporučení, která si bere nová komise jako výchozí bod své práce.
Zcela zásadní je určit si priority. Musíme si říct pár věcí, které jsou důležité, jsou realistické – a jít po nich. A bohužel zjišťujete, že Evropa takto nastavená není. Dostali jsme se do roviny sloganů a samotný slogan konkurenceschopnost nezlepší. Musíme se od sloganů dostat k něčemu, co jsme schopni udělat, a to rychle. Bude to souboj a bude možná trvat celé čtyři roky.
Igor Záruba