Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu | Přejít k vyhledávání

Vrecionová: Zvýhodňování velkých hráčů v zemědělství musí přestat

protext25-homepage

18.11.2026, 10:18

Praha 18. listopadu 2026 (PROTEXT) - Velmi bych si přála, aby šla nová Společná zemědělská politika daleko více na ruku malým a středním farmářům, kteří na venkově žijí a pomáhají ho vytvářet, zdůrazňuje v rozhovoru pro ČTK Connect nejvýše postavená Češka v EP, předsedkyně zemědělského výboru Veronika Vrecionová.

Společná zemědělská politika (SZP), vyhlášená v roce 1962, představuje jednu z nejstarších a finančně nejvýznamnějších politik Evropské unie. Ve vrcholných časech na ni připadlo až 70 procent unijního rozpočtu. Co byste této politice přisoudila jako největší zásluhu – a kde se nachází dnes?

Společná zemědělská politika vznikla v době, kdy bylo zapotřebí zajistit dostatečné množství potravin. To platilo pro poválečnou Evropu. V průběhu let se účel této politiky změnil, protože bylo nutné pomoci farmářům, aby byli konkurenceschopní vůči levnějším dovozcům ze třetích zemí.

V Česku jsme po našem přistoupení zažili spor o dotace, které se vyměřovaly na hektar. Staré členské státy dostávaly v té době výrazně více než ty nové. U nás to dnes problém není, ale jsou země jako Rumunsko či země v Pobaltí, kde ten problém přetrvává.

Ten systém je však pořád nastavený tak, že platby, které dostávají zemědělci na hektar, mají na svědomí, že 20 procent z nich shrábne 80 procent všech přímých dotací, protože jde o největší hráče. V Česku je podíl těchto příjemců snad ještě nižší.

Evropská komise proto předložila návrh, který velmi podporuji, a sice na zastropování financí pro velké podniky. Nemám nic proti velkým farmám, mají na trhu své místo. Jenže těží ze své velikosti a síly. Navíc platí, že do zemědělství vstupují různé investiční skupiny, které kalkulují s pobíráním těchto dotací.

Platí, že průměrná velikost evropské farmy je 16 hektarů. U nás jde asi o 106 hektarů. Pokud se nepletu, Andrej Babiš obhospodařuje 140 tisíc hektarů. Je to největší zemědělec v EU a stále roste. A například v Rumunsku dominuje jistá vládnoucí rodina z Blízkého východu, která skupuje obrovské množství zemědělské půdy. Pokud nejsou ty peníze zastropovány, může se takto stát, že je posíláme mimo Evropu.

Proto je důležité jednat o tom, jak to bude vypadat v budoucnu. Ráda bych zdůraznila, že zemědělství je opravdu silné téma, protože v rámci SZP se dnes přerozděluje zhruba třetina rozpočtu EU, zatímco podle návrhu na období 2028–2034 by její garantovaný podíl klesl na přibližně 15 procent. Máme-li mít společný evropský trh a chceme-li dále posílat nějaké prostředky farmářům, musíme pro to mít nějaké minimální společné podmínky. Chápu, že členské země a zemědělci požadují daleko větší pružnost, na druhé straně musí unie najít správný balanc.

Výdaje na SZP neustále klesají, třebaže jde stále o významný balík dotací. Co je příčinou tohoto sestupného vývoje? Má ho na svědomí obecně menší ochota tento sektor dotovat a pokračující škrty v sedmiletých finančních plánech, nebo spíše snaha o daleko větší kontrolu nad způsobem vyplácení těchto peněz?

Určitě jsou to oba tyto faktory. Je to o tom, že na důležitosti nabývají jiné politiky, jako je snaha o posílení společného trhu a podobě. Mnohé z toho, co bylo, už neplatí. Svého času byla potravinová bezpečnost číslo jedna. Dneska jsou tu jiné priority. Evropská unie se mění, a spolu s tím se část peněz začala přelévat do jiných fondů. Jde o logický posun.

Co víme o příští podobě společné zemědělské politiky podle aktuálního návrhu VFR? S ohledem na obsah rozpočtové kapitoly (obálky) Národní a regionální plány, která obsahuje soudržnost, zemědělství a bezpečnost v objemu 865 miliard eur, se mluví o jisté fúzi mezi kohezí a SZP? Může to tak dopadnout?

Ono to tam je – a není. Změnila se celá struktura evropského rozpočtu. Předtím v zemědělství platil a pořád platí dvoupilířový systém, první určuje přímé a druhý investiční platby. Komise to všechno zrušila. Zachovala pouze povinné peníze na přímé platby, ostatní je v balíku NRPP (Národní a regionální partnerský plán, scénář pro daný členský stát, pozn. red.), kde je spousta jiných věcí. Nejsou tam jenom peníze na rozvoj venkova, je tam sociální politika a podobně. Zemědělci jsou z toho velmi nervózní. My se to snažíme v zemědělském výboru různě upravovat, je tady Rada EU a Evropská rada, které se k tomu vyjadřují. Částečně těmto snahám rozumím, protože jak se mění Evropská unie, nemůže mít stále přednost zemědělství. Máme jiné priority – konkurenceschopnost, bezpečnost, migrace, vzdělávání.

To jsou ty další obálky…

Ano, jsou. Dává to smysl. Potravinová bezpečnost se stala součástí bezpečnosti jako takové, a musíte na to nějakým způsobem reagovat. Objem prostředků na zemědělství bude ve výsledku pravděpodobně menší. Ursula von der Leyenová slibuje, že si farmáři budou moci sáhnout do jiných peněz. To bude pro ně pochopitelně komplikovanější. Půjde o to, jak se bude s těmito menšími nabídkami hospodařit, a jsem přesvědčená, že by mělo nastat povinné krácení peněz pro největší hráče v sektoru. Evropské zemědělství stojí spíše na menších farmách, Česko a Slovensko jsou výjimkou.

Musíme na to myslet, například v kontextu přístupu Ukrajiny k Evropské unii. Tamní zemědělství stojí na malých zemědělcích, kteří jsou převážně samozásobitelé. Zároveň tam operují ohromné nadnárodní společnosti, nezřídka mimo EU. Jakmile nebudeme dotace tímto směrem krátit, může se celý rozpočet EU zhroutit. Existuje hodně důvodů, abychom přemýšleli o tom, jak s těmi penězi lépe hospodařit.

Dokážete si představit, že by společná zemědělská politika nakonec nebyla až tak společná, jak nabádají některé hlasy – uvedu německý think-tank Agora Agriculture? Jinými slovy, že by unie odevzdala zemědělství zpět do rukou členských zemí?

To nedává úplně smysl. Jestliže by to fungovalo tak, že členské státy pošlou peníze do Evropské unie, ta z nich vezme nějaký balík a pošle ho podle velikosti svým členům, aby si s ním hospodařili, budiž. Akorát to nemá logiku. To pak nechme peníze rovnou ve členských zemích. Vnímám Evropskou unii jako velmi pozitivní v tom smyslu, že pokud chceme konkurovat zemím jako je Brazílie, nebo jiným velkým ekonomickým celkům, tak musíme vystupovat jako celek. Taková Česká republika, když narážím na smlouvu Mercosur, by sama nevyjednala nic. To je jedna z velkých výhod EU: je to silný ekonomický blok a je schopna takové dohody uzavřít. Má-li se rozpadnout SZP, fajn: když to tak někteří chtějí, tak se v konečném důsledku rozdrobíme a naše vyjednávací pozice bude daleko slabší.

Bylo by to v přímém rozporu s tím, když voláme po efektivním společném trhu. Ten má velké mezery, nefunguje, jak bychom očekávali. Teď nemluvím jenom o zemědělství – jde o to, aby naše prostě firmy mohly volně obchodovat v rámci celé Evropské unie, což se moc neposunulo. Případným krokem zpátky bychom se připravili o velkou výhodu.

Ponechme stranou vize, které nejsou v tuto chvíli asi příliš průchozí, a zůstaňme v realitě: jaké nejbližší úkoly stojí před zemědělským výborem EP, který vedete?

Devadesát procent práce se bude týkat rozpočtu, to je jasné. Nebudeme nastavovat čísla, to není úloha Evropského parlamentu. Pracujeme na legislativě, abychom nastavili podmínky pro fungující hospodaření. Potom jsou tady další důležité věci, jako je zjednodušení procesů pro schvalování třeba účinných látek, nezbytných pro výrobu hnojiv, nebo látek na ochranu plodin. Zemědělci mají problémy s různými nemocemi rostlin, nové látky se schvalují jen velmi pomalu, a těm stávajícím postupně končí povolení. Cílem navíc je, aby se co nejméně používala chemie.

Současně platí, že nynější zemědělci stárnou, a nemáme mladé lidi, kteří by chtěli do tohoto sektoru vstupovat. Takže hledáme různé možnosti a cesty, jak jim to usnadnit. Aby to byl zajímavý obor, aby nastala generační obměna.

Jakou příští zemědělskou politiku byste si vy sama nejvíce přála?

Já bych opravdu chtěla, aby byla nová SZP nastavena tak, abychom lépe hospodařili s penězi, které máme. Velmi bych uvítala, aby šlo o nějakou kombinaci povinného zastropování, povinné redistribuce a degresivity (postupné snižování přímých plateb nebo dotací pro velké zemědělské podniky od určité velikosti nebo výše podpory, pozn. red.) v tom smyslu, že se peníze přesunou od velkých hráčů k menším. Mezi ně patří lidé, kteří žijí na venkově, takže jde o pomoc venkovu jako takovému. To si myslím, že by bylo opravdu dobře.

Mluvíme o snížení byrokracie, která začíná být naprosto neúnosná, a ono se to pořád zhoršuje. Mně by se líbilo, kdyby platil princip jedna farma = jedna kontrola za rok. Alespoň u těch menších, kteří na to nemají čas a dusí je to. A ještě zmíním mladé lidi, kteří nám do sektoru zavaleného byrokracií nepůjdou. Pro ně mohou být zajímavé moderní technologie, drony, precizní zemědělství… To vše by zemědělství pomohlo.

Rozumím tomu, že Evropa má v komplikované geopolitické situaci jiné priority, ale potravinová bezpečnost k nim taky patří. Jsem přívrženec obchodních dohod se třetími zeměmi, a v tomto směru jsem v zemědělském výboru hodně osamocená. Zemědělci se toho nesmírně obávají. Strachují se, že jim nastavujeme velmi přísné podmínky pro hospodaření, s ohledem na ochranu životního prostředí, welfare zvířat, jsou tu různá sociální kritéria. A i když to jinde ve světě takto nemají, dají se ty smlouvy ošetřit, aby stejně pravidla platila i pro dovozy z ciziny.

Kvůli konfliktu na Ukrajině jsme přišli o ruské trhy, je tady hra prezidenta Trumpa s cly. Také proto si myslím, že Evropa si musí ve světě hledat obchodní partnery a spojence. Nemůžeme se uzavírat, to nikam nepovede.

Jak se sedm let působení podepsalo na Veronice Vrecionové? Co vám účinkování v EP dalo, případně vzalo?

No, vzalo mi to trochu fyzických sil, protože to cestování je opravdu úmorné. Nicméně daleko více mi toho ta práce dala. Na úrovni Evropského parlamentu je to něco jiného než v českém parlamentu. Tam hledáte kompromisy v prostředí politických stran. Tady, když chcete něčeho dosáhnout, musíte hledat nejenom mezi politickými spojenci, ale u členských států. Hledáte koalice ad hoc. To vám dá hodně. V takovém Polsku neslyší mnoho lidí na nové šlechtitelské metody ne z politických, ale z náboženských důvodů. Nebo se podívejme na postoj k jaderné energetice. Je to širší obzor – díváte se na věci v daleko širším kontextu, a neustále se musíte něco učit. To je velká zkušenost.

Veronika Vrecionová (61; ODS) – poslankyně Evropského parlamentu (od 2019), bývalá poslankyně (2017-2019), předsedkyně Spolku pro obnovu venkova (od 2017). Vystudovala obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické, v letech 1990 až 1993 pracovala v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla. Po mateřské dovolené působila pět let v neziskovém sektoru jako zástupkyně ředitele nadace Patriae, souběžně byla zástupkyní ředitele sekretariátu v nadaci Forum 2000 (1996 až 1998). V letech 2002 až 2003 pracovala v personální agentuře. Podílela se na senátní kampani Jiřího Oberfalzera (2004) a Alexandra Vondry (2006). V letech 2006 až 2014 byla starostkou obce Přezletice. V roce 2010 byla zvolena senátorkou za Mělnicko, mandát v roce 2016 neobhájila. V ODS je od roku 2005, v červnu 2023 nahradila ve funkci předsedy poslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu Jana Zahradila. Od července 2024 je v Evropském parlamentu předsedkyní Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI). Loni se umístila na 13. místě v tzv. MEP Score, které hodnotí aktivitu všech poslanců Evropského parlamentu. Je vdaná, má syna a dceru.

 


Přidejte si náš web mezi preferované zdroje ve Vyhledávání Google.

Přidat mezi preferované zdroje Google

Chci zadat tiskovou zprávu v ČR

Mám zájem o službu Protext GEO

Chci vydat tiskovou zprávu v zahraničí

Chci dostávat tiskové zprávy

Vaše tiskové zprávy v České republice rozšíříme spolu se zpravodajstvím ČTK uživatelům agenturního servisu jako jsou média, ekonomická sféra, státní správa a veřejnost. Texty zůstávají uloženy v Infobance ČTK, jsou součástí mobilní aplikace ČTK a obdrží je také tisíce odběratelů našeho e-mail servisu. Veřejnosti je zpřístupníme na více než 15 zpravodajských portálech.

Doporučujeme

Protext služby