Prague Offspring Pražského jara míří do Frankfurtu nad Mohanem
9.10.2026, 09:23
Praha 9. října 2026 (PROTEXT) - Ensemble Modern, jeden z nejrespektovanějších světových souborů současné hudby a rezidenční soubor Prague Offspring 2025–2027, uvede 10. října 2026 v Alte Oper ve Frankfurtu nad Mohanem ve spolupráci s festivalem Pražské jaro u příležitosti čestného hostování České republiky na Frankfurtském knižním veletrhu v německé premiéře díla Zrno, plevy a oheň Slavomíra Hořínky, Pulsum Noctis Barbory Tomáškové, Awakening Pavla Šabackého a Unravel Michaely Antalové. Všechny čtyři skladby vznikly na objednávku Pražského jara a zazněly ve světových premiérách na Prague Offspring 2025 a 2026. Společně s nimi zařadil Ensemble Modern do programu také Poctu Vladimíru Holanovi od Marka Kopelenta.
„Mám velkou radost, že skladby českých a slovenských autorů zazní v rámci tak významné akce, jakou je Frankfurtský knižní veletrh. Pražské jaro vnímám jako ambasadora nejen tradiční, ale i soudobé české hudby, který v rámci svých objednávek soustavně podporuje domácí skladatele a dává jim cennou možnost konfrontace se špičkovou světovou tvorbou. Toto je pro mnohé z nich další cenná profesní zkušenost a příležitost dostat se do širšího mezinárodního povědomí. Zároveň se již těším na květen 2027, kdy v rámci 82. ročníku Pražského jara vyvrcholí tříletá rezidence Ensemble Modern na Prague Offspring, a to další atraktivní sérií koncertů, včetně pěti světových a tří českých premiér,“ říká ředitel festivalu Pražské jaro Robert Hanč.
Koncert ve Frankfurtu nad Mohanem bude řídit Ustina Dubitsky, jež mimo jiné spolupracuje s Bavorskou státní operou či s orchestrem Les Siècles. Koncert byl zařazen do programu Roku české kultury v německojazyčných zemích, který probíhá od října 2025 do prosince 2026 v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lichtenštejnsku.
Informace o koncertu
10. října od 20.00
Alte Oper Frankfurt, Mozartův sál
Účinkují: Ensemble Modern | Ustina Dubitsky (dirigentka)
Vstupenky: https://www.frankfurtticket.de/tickets/ensemble-modern-17864.75929/
Program
Pavel Šabacký: Awakening (2025) (německá premiéra)
Michaela Antalová: Unravel (2026) (německá premiéra)
Marek Kopelent: Pocta Vladimíru Holanovi (1965) (německá premiéra)
Barbora Tomášková: Pulsum Noctis (2025/26) (německá premiéra)
Slavomír Hořínka: Zrno, plevy a oheň (2025) (německá premiéra)
Slovo autorů ke skladbám
Pavel Šabacký (*1995): Awakening
„Skladba Awakening (Procitnutí) se (pro mě neobvykle) opírá o mimohudební narativ, ač poněkud skrytě, v druhém plánu. Skládá se ze šesti vět: Submergence, Aurora, Tranquille, Ripples and Lances, Summit of Atonement a Ascent. Na povrchu stojí má oblíbená hra s odstíny, barvami, instrumentací, texturami, zvukovou hmotou. V pozadí však zachycuje zdaleka nedokončenou cestu – cestu otevírání očí a srdce, vystupování ze své komfortní zóny, nasávání různých kultur a prostředí, učení se empatii, propíchnutí své bubliny – cestu, na které je mi průvodkyní má úžasná partnerka. Právě jí – Emily Chen – je skladba věnována.“
Michaela Antalová (*1993): Unravel
„Kompozice se rozvíjí prostřednictvím repetice a postupné proměny, ukotvené v neústupné melodii sdílené hobojem a trubkou. Jemné hlasy se vynořují a opět mizí, vplétají se do popředí i pozadí a utvářejí krátké, ale soudržné dílo pro komorní orchestr. Skladba vyrostla z krátkého úryvku a z dlouhého naslouchání Duetu pro violoncello a orchestr kanadské skladatelky Cassandry Miller. Když jsem postupně ‚rozplétala‘ prvky této krásné hudby a zároveň přemýšlela o tom, pro koho vlastně píšu, začaly se mi prolínat s myšlenkami – více či méně nevědomými – na textil, strukturu, pletení a tkaní. Možná šálu. Možná úvahy o lidskosti. Možná meditaci o lidskosti. Možná o propojeních mezi lidmi.“
Barbora Tomášková (*1990): Pulsum Noctis
„O hledání ticha v noci, o rozplétání provázků, které dusí spánek. Když přijde ticho noci, ozývá se nový svět. Svět potlačených strachů, nevyslyšených pocitů, pochybností a nejistot. Očekávání, vzpomínek, záblesků radosti a vzpomínek na doteky. Najednou se rozezní silou, kterou je těžké ovládnout. Zní tóny, o nichž jsme si mysleli, že jsou dávno zapomenuté. Pulzuje ve vlnách neustálých přílivů, odliv přinese jen někdy svatojánský čaj. Vlny se mění v pěnu, v pěnu dnů minulých. I tak se pokouším ji uchopit a v rukou myšlenek se mi mění na provázky, zauzlované do nekonečna. Přinesou mi ticho, když je rozpletu? Už už se to podaří, ale opět se ozývá změna struktury. Ukládá se do vrásčité kůry mozku jako do nádherné struktury kůry starého moudrého stromu. Pomůže mi být stromem a jen sledovat vrásnění mých ran? Být a nerozplétat. A dýchat. A spát. Pulzy noci mi nedovolují spát. Nutí mě tančit v jejich rytmu agonie a nekonečné únavy. Poslouchám, jak znějí. Jsem to já? Nebo ke mně promlouvá zvuk něčeho, co je za tím vším? Zvuky a hlasy blízkých a vzdálených lidí, pocitů, doteků, myšlenek. Poslouchám a rozplétám.“
Slavomír Hořínka (*1980): Zrno, plevy a oheň
„Skladba představuje jakýchsi sedm pohledů na pročišťování nesjednocené mnohosti ke spojení v různorodé jednotě. Chápu ji jako komentář k biblickým podobenstvím o křtu ohněm Ducha svatého a oddělení zrna od plev. Každý z nás je zrnem obaleným nejrůznějšími slupkami, které nás často chrání, a smyslem života jako by bylo tyhle plevy nějak oddělit, obrousit, ohněm pročistit, abychom se mohli dotýkat ostatních a oni nás, tedy navazovat vztahy. Teilhard de Chardin říká: ‚Být více znamená více se spojit‘. Až v průběhu práce mě napadlo, že se stavba skladby v něčem podobá jeho myšlenkám. Zdrojem i cílem mého hudebního komentáře je zvuk ohně. Ten, v návaznosti na Mojžíšův příběh o hořícím keři, vnímám jako abstraktní neuchopitelnou metaforu, šifru, či zvukovou ikonu, které jsem během práce naslouchal. V téhle skladbě bláznivě toužím dosáhnout toho, aby si posluchač nic nepředstavoval a naslouchal se mnou.“