Agentury práce - nepřítel státu
9.09.2005, 17:25
PRAHA 9. září (PROTEXT) - Vládní a ministerští úředníci
nepovažují existenci a činnost agentur práce v Česku za nástroj
aktivní politiky zaměstnanosti.
Mnozí z nich ani neví, jak taková agentura práce pracuje,
jaká úskalí jejich práce mnohdy přináší. A tak raději zastávají
názor, že pokud klienti agentur práce za své služby platí, mohou
být agentury vlastně rády, že je tu stát na trhu trpí.
Rozhodli se, že jim budou předepisovat, jak mají fungovat. A
stalo se, že se v nových zákonech objevují předpisy, které
hraničí s nesmyslností, jelikož ti, kteří tyto zákony tvoří,
naprosto neznají realitu trhu práce, potřeby obyčejných lidí
pracovat a hlavně společností, které je zaměstnávají. Pokud někdo
chce v tomto státě regulovat nezaměstnanost, měl by se zřejmě
vyznat v problematice českých firem, přihlížet k jejich obchodním
potřebám a ne je zatěžovat zbytečnou byrokracií a ztěžovat
nezaměstnaným si práci hledat.
I přesto, že se očekával společně se vstupem České republiky
do EU jakýsi pokrok v otázkách fungování agentur práce směrem,
jakým se ubírají ostatní vyspělé země EU, stalo se právě naopak.
Agenturám práce se nastavují podmínky takové, aby z českého trhu
práce zmizely.
Nejhorší na celé věci je, že mnozí vládní úředníci i poslanci
české vlády žijí v domnění, že agentury práce pouze
zprostředkovávají lidem práci, a proto není třeba jejich aktivity
nijak rozvíjet. V posledních pěti letech se ale pracovní trh
ubírá cestou jinou, a to směrem využívání flexibilní pracovní
síly. Tato činnost je i v zahraničí velmi často využívána ze
strany zaměstnavatelů, právě díky jejich nerovnoměrně rozloženým
výrobním a obchodním programům. Stát a ministerstvo jejich
potřeby nezohledňuje a snaží se je svými zákony silou přimět k
zaměstnávání pracovní síly tak, aby to pro ně bylo co nejméně
flexibilní a finančně nevýhodné. Nastavením srovnatelných
podmínek se dokonce daleko zhoršila i pozice nezaměstnaných. A
tak stát raději preferuje tyto lidi plošně živit z našich daní,
než aby tito lidé přijímali práci, která by byla možná dočasně
hůře placená, než práce vlastních zaměstnanců daného podniku. Jak
je možné, že v demokratických zemích někdo předepisuje člověku
bez práce, za kolik peněz může zaměstnání přijmout? Upírá nám
stát právo na svobodnou volbu zaměstnání? Považuje nás stát za
nesvéprávné, když se nás ani neptá, co vlastně chceme? Nikomu
zřejmě nevadí, že je v tomto státě cca. 500.000 nezaměstnaných, z
jejichž řad by mnozí přijali i práci méně placenou jen proto, aby
pracovat mohli. Jen otázky romské menšiny a jejich zaměstnanosti
jsou otázkami, které nikdo řešit nechce a řešit asi nikdy nebude.
Zaměstnat Roma je v dnešní době prakticky nemožné, byť mnozí z
nich pracovat chtějí. A tak se největší podniky uchylují k
nabírání pracovní síly z okolních států, převážně pak ze
Slovenska. Nicméně i tyto zdroje pracovníků jsou téměř vyčerpány.
Naše soutěživost se Slovenskem pomalu končí, jelikož se právě
tato země stává svými zákony a daněmi daleko přitažlivější pro
mnoho nových a zajímavých investorů. A tak nám nezbude asi nic
jiného než hloupě přihlížet, jak živíme z daní půl milionu lidí,
kteří pracovat nechtějí, jelikož jsou dostatečně motivováni k
tomu, aby raději seděli doma za naše peníze. A co agentury práce?
Copak by naši páni úředníci dělali, kdyby agentury nezaměstnávaly
formou dočasného přidělování cca. 300.000 lidí ročně a všichni by
byli nezaměstnaní? Zřejmě by nám opět někde zvýšili daně, aby je
bylo možné finančně zabezpečit.
Kontakt:
Asociace poskytovatelů personálních služeb, Praha
e-mail: info@apps.cz
tel.: 257 310 708
Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou
PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je
publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele,
který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost.
PROTEXT