Je léčba olovem správným receptem na škody zvěří?

PRAHA 2. srpna (PROTEXT) - O škodách způsobených zvěří na lesních a zemědělských porostech jsme podrobně psali již v několika příspěvcích, jimiž chceme objasnit východiska návrhu nového zákona o myslivosti, podporovaného mysliveckou veřejností. Přestože máme za to, že fakta shromážděná v nich jsou průkazná a rozumí jim každý čtenář přistupující k tomuto problému bez předsudků či bez osobní zaujatosti objevují se bohužel na veřejnosti stále hlasy některých kritiků, kteří nerespektují prokázané skutečnosti a vydávají vodu za víno. Naposledy se tak pokusil zmást veřejnost i stínový ministr zemědělství ODS Miloslav Kučera svým tvrzením, že "rozsah škod způsobovaných zvěří je přímo úměrný početnímu stavu zvěře v dané lokalitě". Ne! Rozsah škod není přímo úměrný početním stavům zvěře! Tak a pouze tak zní pravdivý, výzkumem i empirickou zkušeností generací lesníků, zemědělců i myslivců ověřený závěr. Intenzita škod není závislá na počtu zvěře, ale naopak na tom, jak jsou v daném prostředí uspokojovány její fyziologické potřeby. To znovu potvrdil i výzkumný tým vedený doktorem Miroslavem Vodňanským z Institutu ekologie zvěře Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, který v rakouských Korutanech prováděl společně s Büro für Wildtiermanagement und Ökologieforschung Wien modelový projekt sledující kromě jiných právě vztah mezi počty zvěře a jí způsobenými škodami. V jednom z předchozích příspěvků jsme se již zmiňovali o zkušenostech rakouských lesníků a myslivců, kteří - přestože v honitbách o stejné výměře chovají více než trojnásobné stavy jelení zvěře oproti svým českým kolegům - dokázali snížit škody na úroveň, která je jak ze strany lesního hospodářství, tak i z hlediska zachování celospolečenských funkcí lesa absolutně přijatelná. Rozhodující zásluhu na tom nemá bezhlavé snižování stavů, ale především intenzívní a odborně fundovaná péče o zvěř, podpořená zájmem státu. Orgány veřejné správy v Rakousku totiž nejen regulačně ovlivňují výši odstřelů, ale mají kompetenci aktivně zasahovat i do jiných mysliveckých činností: mohou kupříkladu přímo předepisovat kde, kdy, jak a čím se bude spárkatá zvěř krmit. Velmi důležitá role také náleží zákonným ustanovením na ochranu zvěře před nadměrným zneklidňováním. Že právě stres je jednou z příčin "loupání" vysoké zvěře, je dnes již všeobecně známou skutečností. Nejúčinnější v eliminaci škod není regulace početních stavů, tedy ona "léčba olovem", po níž někteří zástupci vlastníků tolik volají - a jistě každý rozumí jejich skutečným důvodům, ale naopak úroveň myslivecké péče o zvěř. Budou-li činnost myslivců při zachování druhové různorodosti zvěře a její chov v optimálních počtech uznány za veřejný zájem, bude to krok, z něhož bude mít prospěch celá společnost. Za ČMMJ připravil: M.Gruber E-mail: pulford@pulford.cz Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost. PROTEXT