Proč přibývá spárkaté zvěře v kulturní krajině

PRAHA 6. června (PROTEXT) - V probíhající diskusi nad podobou nového zákona o myslivosti zaznívá mezi různými falešnými tóny i tvrzení, že za nárůst početních stavů spárkaté zvěře jsou jednoznačně odpovědní myslivci, neboť tzv. "zašetřovali" skutečné stavy zvěře, aby bylo co střílet. Jaké jsou však skutečné příčiny současných početních stavů zvěře? Doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc., z katedry ekologie Jihočeské univerzity vidí tyto příčiny zcela jednoznačně ve změnách toku energie v krajině. Kulturní krajina, aby uživila vzrůstající počet obyvatel planety, byla donucena k nepřirozeně vysoké produkci biomasy. V zemědělství byly znásobeny vstupy dodatkové energie, začala se používat umělá hnojiva pro podporu růstu všech plodin i pesticidy k jejich ochraně. Například ve SRN bylo v roce 1960 použito na hektar polí 87 kg hnojiv a 0,7 kg pesticidů, v roce 1987 již 204 kg hnojiv a 2,8 kg pesticidů. V praxi to znamenalo obrovský nárůst výnosů. Zatímco v roce 1918 se v Čechách pohybovaly hektarové výnosy pšenice, žita, ječmene a ovsa od 8,3 q do 8,6 q, do roku 1990 vzrostly u pšenice na 56,4 q/ha, žita na 44,8 q/ha, ječmene na 56,9 q/ha a u ovsa na 47 q/ha. Podobný skok zaznamenaly i okopaniny. Jestliže v roce 1920 dosahoval hektarový výnos u brambor 7,36 tuny, v roce 1990 již 16,06 tuny. Tento nebývalý nárůst biomasy znamenal ve svých důsledcích mnohonásobný nárůst potravy pro spárkatou zvěř, která navíc ve velkých lánech nacházela ideální klidové podmínky. Zvěř reagovala po svém - začala se nekontrolovatelně rozmnožovat, mimo jiné i na úkor drobné zvěře. Ke stejné situaci jako v zemědělství došlo před více než dvěma sty lety i v lesním hospodářství. V zájmu intenzifikace výroby dřeva byl přirozený biologický věk lesů - původně se pohybující od několika set do více jak tisíce let stáří - drasticky zkrácen na pouhých cca sto let. Celý proces navíc provázelo potlačení původního smíšeného lesa ve prospěch ekologicky plastického a ekonomicky výhodného smrku. V zájmu intenzivního hospodaření je les pěstován ve stoletém cyklu, tedy v období největšího biologického potenciálu. Podle známých studií dochází k řádovému navýšení úživnosti lesních porostů a v důsledku toho též k nárůstu početních stavů spárkaté zvěře. Ta se ale z pohledu zemědělců i lesníků-intenzifikátorů stává nevítaným konkurentem a škůdcem. Je obecně deklarováno, že spárkatá zvěř se nepřiměřeně rozmnožila a že je nutné její počty zredukovat na původní stavy, které mimochodem nikdo nezná. Jen málokdo si ale také uvědomuje, že býložravá spárkatá zvěř včetně všežravé černé zvěře pouze rychle zareagovala na nepřirozenou produkci biomasy v kulturní krajině a zcela v souladu se zákony přírody ji využívá. Jsme-li ochotni v současné době tolerovat tento predační princip u některých šelem, respektive u druhů, které nám neujídají, měli bychom ho respektovat i u spárkaté zvěře. Přiznejme si konečně, že nikoliv myslivci, vedení snahou "napěstovat" neúnosné stavy zvěře, ale hospodáři na zemědělském a lesním půdním fondu, kteří v rámci svého podnikání podpořili obrovský nárůst biomasy, jsou skutečnými původci současného stavu. Myslivci pouze na své náklady hasí požár, který založili vlastníci pozemků. Ti by za něho také měli nést plnou odpovědnost, neboť zajištění řádného výkonu práva myslivosti je jejich povinností. Možnost přenést ji na druhou osobu formou pronájmu honitby je obrovskou finanční úlevou pro majitele pozemků, dotací, jíž uživatelé přispívají vlastníkům. Za ČMMJ připravil: M.Gruber E-mail:pulford@pulford.cz Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost. PROTEXT