A co naše implementační strategie?

PRAHA 23. dubna (PROTEXT) - Česká republika je kandidátskou zemí, která usiluje o vstup do EU v první vlně. I proto zpracovala implementační strategii našeho právního systému na právo EU. Na dubnové schůzi Poslanecké sněmovny však tato implementační strategie dostala při projednávání zákona o myslivosti řádně na frak. Zákon o myslivosti se totiž stal obětí politických hrátek. Anebo jde ve skutečnosti o něco jiného? Proč se skupina aktivistů, sdružená kolem Sdružení vlastníků obecních lesů a Lesů ČR (ani jedna z těchto právnických osob není skutečným vlastníkem, ale pouze jím ustanoveným správcem), tolik bere o jelena a méně už třeba o brouka tesaříka? Totožný problém řešili zákonodárci již před 150 lety. V roce 1849 mu však předešli důvtipnou právní úpravou: Právo myslivosti bylo přiznáno všem majitelům půdy, výkon práva myslivosti ale zůstal vázán na obecní komunu. Žádný vlastník nesměl lovit na svém pozemku, nýbrž pouze v honitbě, jíž byl katastr obce. Aby se zabránilo přílišnému vybíjení zvěře, muselo být právo myslivosti příslušející pozemkům obce pronajato osobě s příslušnou mysliveckou kvalifikací. Z výsledků tohoto "omezení" vlastnických práv se těšíme dodnes: Ještě stále zde žije zvěř v druhové rozmanitosti, jakou nám ostatní země Evropy mohou závidět. Otázkou je, jak ještě dlouho. Ve všech zemích Evropy je živá zvěř buď vlastnictvím státu, anebo tzv. věcí nikoho, tedy přírodním bohatstvím. V žádné evropské zemi nepatří živá zvěř vlastníkům pozemků. Už proto, že volně žijící živočichové jsou považováni za přírodní a kulturní bohatství nejen národa, ale celého Evropského společenství. Všechny směrnice EU směřují k tomu, aby toto bohatství ochránily pro příští generace. Proto je v současné době na návrh Německa projednávána směrnice, umožňující regulaci některých druhů zvěře i v chráněných územích tak, aby byla zachována druhová rovnováha. V Nizozemí, kde se po zákazu lovu stěhovavých ptáků začaly jejich stavy natolik zvyšovat, že působí enormní škody na ekosystému, se znovu uvažuje o jejich cílené regulaci lovem. Připravuje se i přehodnocení evropské směrnice o ochraně ptáků, neboť došlo k přemnožení některých druhů. V zemích EU je totiž myslivost chápána jako součást ochrany přírody, jako součást nutných regulačních mechanismů v kulturních ekosystémech, nikoli jako právo vlastníka pozemků - obrazně řečeno - dělat si na svém pozemku, co uznám za vhodné. Bohužel, pokusu o takové pojetí práva myslivosti jsme byli svědky při projednávání zákona v Poslanecké sněmovně, kdy se mluvčí vlastnických zájmů snažili myslivost posunout do pouhopouhého výkonu práv vlastníka pozemků, bez náležitých integrací státu. Vědí tito mluvčí, že například v Německu si honitbu nemůže pronajmou Čech (nečlen EU) ani Francouz (člen EU)? Že v zemích EU se musí každoročně anebo jednou za tři roky žádat o vydání loveckého lístku a žadatel musí prokázat mysliveckou kvalifikaci i bezúhonnost? Že v zemích EU s obdobnou mysliveckou tradicí, jakou má Česká republika, může být držitelem loveckého lístku pouze člen myslivecké organizace? Že v Německu a Švýcarsku existuje myslivecká stráž, vybavená pravomocemi zcela totožnými s těmi, které navrhuje Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ)? Že v mnoha zemích EU je zavedena povinnost označovat ulovenou zvěř nesnímatelnou "plombou"? Že po vzoru Německa a Rakouska se chystá zavedení chovatelských oblastí pro jednotlivé druhy zvěře i v dalších zemích EU? Že ve všech zemích EU existuje velmi přísná státní kontrola myslivosti? Opravdu nelze žádnou z těchto zkušeností v České republice při projednávání zákona o myslivosti využít? A co na to naše implementační strategie? Za ČMMJ připravil: M. Gruber, E-Mail: pulford@pulford.cz Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost. PROTEXT