Nejde nám o myslivecký stát

PRAHA 27. února (PROTEXT) - Návrh zákona o myslivosti vyvolal u některých vlastníků pozemků obavy, zda nebudou zkráceni ve svých právech, zda návrh zákona až příliš nestraní myslivcům. Objevuje se i pochybnost, zda uživatelské právo není nadřazeno nad vlastnické. Jako argumenty k obavám můžeme slyšet, že stát a obce musí své honitby povinně pronajímat, že na ně budou mít myslivci opci a že pokud vlastníci nebudou s nájmem souhlasit, budou jejich pozemky zahrnuty do honitby i proti jejich vůli. Českomoravská myslivecká jednota vychází však z poněkud jiného úhlu pohledu a je přesvědčena, že na rozdíl od dnešní právní úpravy - kterou paradoxně nikdo nenapadá a nepožaduje nápravu - nejsou v návrhu zákona vlastnická práva nijak omezena. Každý vlastník honebních pozemků má právo účastnit se na tvorbě honiteb a na jejich využití, má i právo na podíl ze zisku z mysliveckého hospodaření. Pokud se jednání na zřízení honitby nezúčastnil anebo pokud se nedohodl s ostatními vlastníky na podmínkách, za nichž své pozemky do honitby vloží, mohou být jeho pozemky k některé honitbě přičleněny rozhodnutím státního orgánu. Myslivci jsou přesvědčeni, že tato zásada není žádnou ignorancí či popřením vlastnického práva, ale naopak ochranou vlastníků, zejména pak drobných, kteří by jinak z procesu tvorby honitby byli zcela vyloučeni. Je samozřejmé, že proces tvorby honitby je věcí výlučně dohody vlastníků pozemků a že se zde mohou projevit nejrůznější vlivy a zájmy. Kdo se zúčastnil tvorby honiteb v roce 1992, ví, kolik starých sousedských sporů, kolik dohadů o velikost, hranice i kvalitu pozemků, kolik zášti, že se někteří zejména velcí vlastníci budou muset o výnos z honitby dělit, znovu vzplálo. Proto se v návrhu zákona nyní výslovně uvádí, že vlastníkovi pozemku, který byl do honitby přičleněn, náleží náhrada, která se rovná průměrnému nájemnému za pozemky stejné velikosti a kvality ve třech nejbližších honitbách. Zcela jistě žádným omezením vlastnických práv už není návrh, podle něhož právnické osoby, které hospodaří s majetkem státu nebo majetek státu spravují - tedy Lesy České republiky, Pozemkový fond ČR, Vojenské lesy a statky a správy Národních parků - mají nejméně 75 procent honiteb pronajmout. Je s podivem, že zde se k odporu proti zákonu připojili i někteří pracovníci Lesů ČR, když podle současné praxe procento honiteb, které Lesy ČR pronajímají uživatelům, je podstatně vyšší než oněch 75 procent navrhovaných. Navíc Lesy České republiky ve svém PROGRAMU 2000 přímo proklamují, že pro "naplnění veřejného zájmu a k uspokojení potřeb myslivecké veřejnosti zvýší množství honiteb určených k pronájmu jak fyzickým, tak právnickým osobám". K této zásadě Lesy ČR přiměla zcela jistě především ekonomická stránka věci: Každý z vlastníků totiž ví, že provozovat myslivost ve vlastní režii, bez stovek hodin bezplatně a nezištně odpracovaných myslivci při péči o zvěř a při zlepšování jejího životního prostředí, je přinejmenším prodělečné. Možná bychom se proto měli nad některými kritiky nového zákona zamyslet, zda jim jde skutečně o právo a o zvěř, či o peníze a výhody. Za ČMMJ připravil: M. Gruber E-mail: pulford@pulford.cz Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost. PROTEXT