Zákon o myslivosti není zásahem do vlastnických práv

PRAHA 26. února (PROTEXT) - Návrhu zákona o myslivosti je některými oponenty podsouvána myšlenka, že si myslivci činí nárok na přivlastnění cizího soukromého majetku či že dokonce usilují o omezování vlastnických práv. Je tomu skutečně tak? Jaká jsou východiska Českomoravské myslivecké jednoty, hájící zájmy sto čtyřiceti tisíc českých myslivců, z nichž mnozí jsou sami vlastníky pozemků? V návrhu zákona se výslovně uvádí, že každý vlastník honebního pozemku má právo plně se účastnit na tvorbě honiteb a na jejich využití. Pokud souvislá výměra jeho vlastních pozemků nedosahuje výše, nezbytné k vytvoření vlastní honitby, tedy minimálně 100 hektarů pro zřízení obory či 500 hektarů pro zřízení honitby pro chov drobné a srnčí zvěře, dává zákon vlastníkovi takového pozemku možnost vytvořit spolu s dalšími honební společenstvo, v němž spojí své pozemky k dosažení požadované výměry. Honební společenstvo tak vzniká na základě svobodné vůle vlastníků pozemků smlouvou. Jeho základním právem je rozhodnutí, zda právo myslivosti bude vykonávat samo či ho za úplatu pronajme uživateli honitby. Tím může být nejen myslivecký spolek, ale jakákoliv jiná právnická či fyzická osoba, vyhovující podmínkám zákona, především řádnému mysliveckému hospodaření v honitbě tak, aby bylo naplněno poslání zákona zachovat druhově bohaté a zdravé stavy zvěře, chránit a zlepšovat její životní podmínky a regulovat její stavy ve vztahu k ostatním společenským zájmům. O minimální výměru honiteb se myslivci střetli s odpůrci již při novelizaci zákona v roce 1992 a objevují-li se tyto pochybnosti znovu, pak pouze jako zástupný problém. Praxe přesvědčivě prokázala, že pro úspěšný chov zvěře je 500 hektarů skutečným minimem. To potvrzuje i současná průměrná výměra honiteb, v nichž hospodaří myslivecká sdružení, která přesahuje 1000 hektarů. Určitým omezením práv vlastníků se může jevit ustanovení, které vylučuje vlastníky honebních pozemků menších než 1 hektar z účasti na tvorbě honiteb. Tento návrh nevzešel ze strany myslivců, ale do předlohy zákona se dostal z iniciativy Svazu vlastníků obecních lesů a Agrární komory ČR. Při projednávání na ministerstvu zemědělství s ním v roce 1998 souhlasili i dnešní kritici. A to navzdory tomu, že se tehdy hovořilo o vlastnících menších než 3 hektary. Návrh zcela jistě odrážel negativní zkušenosti při tvorbě honiteb a honebních společenstev v roce 1993. Kdo se tehdy zúčastnil jejich vytváření, vzpomíná, jak nesmírné administrativní potíže při správních řízeních vznikaly se samotným nalezením těchto vlastníků. Ani praxe jim však není příliš nakloněna. Jejich pozemky totiž tvoří bývalé "záhumenky" v těsné blízkosti obytných budov, různé rokle, zahrady a podobné okrajové pozemky, které jsou z hlediska myslivosti bezvýznamné. Do honitby bývají začleněny pouze z důvodů její souvislosti či při respektování přirozených hranic. Proto i většina honebních společenstev, sdružující vlastníky honebních pozemků, pamatovala již ve svých stanovách či organizačních řádech na to, aby svoji funkčnost zajistila například zásadou "jeden hektar rovná se jeden hlas". Jakkoliv se to může zdát omezováním, jedná se ve skutečnosti o pojistku, která respektuje práva těch vlastníků, na jejich pozemcích zvěř skutečně žije a které jsou proto z hlediska myslivosti významné. Kontakt: Za Českomoravskou mysliveckou jednotu (ČMMJ) M. Gruber e-mail: pulford @pulford.cz Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost. PROTEXT