Léčba bolesti u nemocí pohybového ústrojí

PRAHA 27. března (PROTEXT) - Bolest pohybového ústrojí a její nejčastější příčiny Bolesti pohybového ústrojí jsou nespecifickým, společným projevem celé řady onemocnění hybné soustavy různého původu. Mezi nejčastější příčiny patří úrazy, degenerativní a zánětlivá onemocnění pohybového ústrojí a funkční poruchy hybné soustavy. Akutní (náhle vzniklá) bolest signalizuje aktuálně probíhající chorobný proces a upozorňuje na něj postiženého pacienta. Chronická (vleklá, dlouhodobá) bolest doprovází chronická onemocnění pohybového ústrojí a stává se spíše nevítaným projevem těchto nemocí. Význam léčby bolesti u nemocí pohybového ústrojí U každé bolesti pohybového ústrojí je důležité rozpoznat její příčinu. Pokud je to možné, je léčena příčina choroby, neboť léčba bolesti je ve své podstatě léčbou symptomatickou (zmírňuje projevy nemoci, ale příčinu choroby neléčí). Bolest však často představuje dominující projev onemocnění, který pacienta obtěžuje nejvíce. Zejména chronická bolest je navíc nejen nepříjemným subjektivním prožitkem, ale ve svém důsledku může zhoršovat a omezovat funkci hybné soustavy, znesnadňovat rehabilitaci, omezovat běžné denní aktivity pracovní výkonnost, může vést až k vyčerpání pacienta a rozvoji psychických poruch (např. deprese). Proto má léčba bolesti své nezastupitelné místo a je součástí komplexní léčby většiny nemocí pohybového ústrojí, doprovázených bolestí. Možnosti léčby bolesti pohybového ústrojí Nejčastěji užívanými léky proti bolesti jsou analgetika a nesteroidní antirevmatika. Jednoduchá, nenávyková analgetika (tzv. neopioidní analgetika, např. paracetamol, kyselina acetylsalicylová) jsou doporučována v léčbě mírné bolesti, zvláště v případech, kdy není přítomen zánět; většina těchto analgetik je volně prodejná. U silnější bolesti lze užít i středně silných opioidních analgetik (např. tramadol, kodein). Jejich podávání však může být spojeno s nežádoucími účinky a může vést ke vzniku lékové závislosti; tento typ léčby patří do rukou lékaře. Další skupinou léků jsou nesteroidní antirevmatika (ibuprofen, diklofenak, indometacin aj.), které mají protizánětlivý efekt a působí také proti bolesti a horečce. Tyto léky nemají hormonální účinky (na rozdíl od kortikosteroidů - hormonů kůry nadledvin a jejich derivátů, proto 'nesteroidní"). Některé z těchto léků jsou volně prodejné (ibuprofen). Díky svým výhodným vlastnostem, mezi něž patří i dobrá tolerance a nenávykovost, představují celosvětově nejčastěji předepisované a nejčastěji užívané léky. S výhodou jsou nesteroidní antirevmatika podávána zejména u bolestí zánětlivého typu. V léčbě středně těžké a těžké bolesti, která nereaguje na podání analgetik nebo nesteroidních antirevmatik, se uplatňují další skupiny léků, jejich kombinace a další zvláštní terapeutické postupy, které samozřejmě spadají do kompetence odborného lékaře. Středně těžká až těžká bolest pacienta obvykle přivede k lékaři, ale u mírných bolestí se pacienti často rozhodnou sami pro volně dostupné analgetikum nebo nesteroidní antirevmatikum. Je však třeba, aby si pacient uvědomil, že i volně prodejný lék může mít určitá omezení a nežádoucí účinky. O vhodnosti daného léku by se měl pacient poradit s lékárníkem nebo lékařem. Zvláště v případě, že užívá léky na jiné onemocnění. Vždy by se měl seznámit s informacemi v příbalovém letáku. Nové směry ve vývoji nesteroidních antirevmatik Nesteroidní antirevmatika jsou známa klinické medicíně již něco málo přes sto let. Prvním nesteroidním antirevmatikem v klinické praxi byla kyselina acetylosalicylová. Její nevýhodou je však její krátkodobý efekt (je nutno ji podávat 4-6x denně), navíc je třeba k dosažení protizánětlivého efektu podat vysoké dávky, spojené s poměrně častými a relativně závažnými nežádoucími účinky. Další vývoj nesteroidních antirevmatik směřoval k lékům s lepší tolerancí a menším výskytem nežádoucích účinků (ibuprofen, diklofenak a jiné, až po selektivní inhibitory COX II). Rychlejšího nástupu účinku lze dosáhnout chemickou úpravou účinné látky (např. vazba na hostitelskou molekulu). Problém krátkodobého efektu byl překonán antirevmatiky s delším biologickým poločasem, která se z těla vylučují se pomaleji, a vývojem tzv. retardovaných forem s postupným uvolňováním a vstřebáváním účinné látky, jejichž analgetický efekt delší a umožňuje výhodnější dávkování 1-2x denně. MUDr. Marta Olejárová Kontaktní adresa: SmithKline Beecham Consumer Healthcare Opletalova 25 110 00 Praha 1 02/2200 1200 Upozorňujeme odběratele, že materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za něj nese plnou odpovědnost. PROTEXT