Výzkum SPS: Rodiče stavebním oborům věří. Souhrn slovem a obrazem

Praha 1. června 2026 (PROTEXT) - Jak překlenout bariéry, které brzdí rodiče i žáky při výběru technického oboru? Pomůže návrat povinné technické výuky na základní školy nebo vznik základních škol s rozšířenou technickou výchovou?

Případně jak by měla vypadat komunikace směrem k rodičům, kteří mají při výběru školy významný vliv? A jak efektivně spojit síly státu, škol a stavebního sektoru tak, aby technické vzdělávání nebylo jen dílčí aktivitou jednotlivých firem, ale dlouhodobou strategickou prioritou? Odpovědi hledal kulatý stůl Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS), který se konal v úterý 19. května v PressCentru ČTK v Praze. Hosty setkání, které přenášela živě ČTK Connect, byli:

• Jiří Nouza, prezident SPS;
• Tomáš Hamberger, vládní zmocněnec pro technické kompetence a vzdělávání, MPO;
• Jan Hasík, CEO Purposia Group;
• Jana Kořínková, zástupkyně personálního ředitele, Metrostav;
• Petra Benešová, ředitelka NF Řemeslo pomáhá. Moderoval Pavel Cyprich. 

Záznam debaty je k dispozici na webu České noviny a na kanálu YouTube:

Odrazovým můstkem pořadu byl výzkum SPS, který poukázal na skutečnost, že rodiče – coby klíčoví hráči při volbě povolání – nevnímají pro své děti stavební obory jako slepou cestu. Naopak je spojují s jistotou uplatnění po škole, dobrým výdělkem a možností podnikání. Aktivně by však o stavebnictví uvažovalo jen 10 procent z nich. Rodičovský přístup je přitom pro stavebnictví mimořádně důležitý: data Svazu varují, že v tomto oboru bude v příštích letech chybět až 70 tisíc pracovníků.

„To, že rodiče vidí ve stavebnictví perspektivu, potvrzuje, že se nám dost daří dostávat informace o tomto sektoru v pozitivním slova smyslu mezi veřejnost, a nakonec i mezi odborníky a média. Takže kdo bude stavět? Věřím tomu, že přemluvíme řadu mladých, ale upřímně, nedokážeme všechno z domácích zdrojů a budeme muset sáhnout do zahraničí,“ předeslal úvodem prezident SPS Jiří Nouza. 

Důležité je představovat mladé generaci stavebnictví přímo v praxi. „Největší nedostatek lidí vidíme v odborných pozicích a profesích. Typicky v realizaci staveb. Jsou to stavbyvedoucí, mistři, opraváři a dělnické profese. Jakmile mají studenti možnost vidět, jak to vypadá na stavbě a co všechno mohou ve stavebnictví dělat, jejich motivace roste,“ popsala přístup pražské společnosti Metrostav zástupkyně personálního ředitele Jana Kořínková.

Sestřih důležitých a zajímavých pasáží z kulatého stolu si můžete pustit ZDE.

Obdobně si počínají v Purposia Group se sídlem v Ostravě. „Zabýváme se prací s mladými lidmi, jsme partnery většiny technických vysokých škol. Bereme k nám lidi na praxi, děláme přednášky z praxe a pořádáme soutěže. Ten efekt chvíli trvá, ale daří se nám doplňovat personál ve všech firmách,“ zdůraznil generální ředitel a předseda představenstva Jan Hasík. Budoucnost branže vidí v robotizaci. „Dneska jsou autonomní stavební stroje Grejdr, tam už nemusí sedět strojník. Pracuje se na základě desky a softwaru. Tímto směrem se chceme ubírat.“

Petra Benešová z Nadačního fondu Řemeslo pomáhá má práci s mládeží v pracovní náplni. „Pracuji s tisíci žáky během školního roku a vidím jejich zájmy. Vytvořili jsme vzdělávací komplex, pořádáme workshopy. Ty doplňujeme eventy pro žáky, rodiny a děti. Vysvětlujeme různé profese v jednotlivých segmentech trhu práce, popisujeme pozice do detailu, vysvětlujeme si, jaké jsou potřeba kompetence, jak se kdo uživí, jakým způsobem můžou lidé fungovat v daných regionech. A na festivalech práce předvádíme, jak to funguje v celém systému. Dříve tahali zedníci cihly, nyní je tam vidět sedícího robota a člověka v čistých montérkách, který se nezašpiní. Má v ruce tablet a něco do něj ťuká,“ nastínila rozdíl mezi dobou dříve a dnes Petra Benešová. 

Výsledná volba pro stavebnictví není přesto zaručená. „Myslím, že je to nabídkou oborů. Ve školách případní zájemci moderní technologie nevidí. Vidí mistry odborných výcviků, kteří s těmito technologiemi nepracují. A to má myslím velký vliv na rodiče. Z mého pohledu by bylo dobré vybavit školy opravdu top technologiemi, nebo udělat nějakou osvětu. Měla jsem pár studentů, kteří se byli někde podívat a říkali, že se jim na té škole nelíbilo. U dětí je to hodně důležité,“ připomněla Benešová. 

Vládní zmocněnec pro technické kompetence a vzdělávání Tomáš Hamberger české společnosti vyčítá, že vytvořila narativ, podle kterého nejsou řemesla a technika až tak důležité. Poukázal v této souvislosti na dvousečnost při využívání zmíněných pokročilých technologií. „Začalo se na ně všude sázet. Nejprve na počítače, investovalo se hodně do informatiky. A žáci a učitelé nabyli dojmu, že za nás ty technologie budou dělat, že budou důležitější než naše ruce a nějaké to řemeslo,“ shrnul expert, původní povoláním učitel, který působí na ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO). 

„Musíme opětovně zavést praktické činnosti do základních škol. Ve spolupráci s ministerstvem školství se připravuje nový rámcový vzdělávací program, který zavede po 20 letech povinnou polytechnickou výchovu praktické činnosti do základních škol. Je to systémová změna. Každý z 100 tisíc žáků, kteří každoročně nastoupí, přijde do kontaktu s technikou nebo řemeslem,“ přislíbil Hamberger.

Start novinky se chystá na rok 2028. „Zvolili jsme tzv. náběhový systém. Nové rámcové vzdělávací programy budou nabíhat každý rok, vždycky do jednoho ročníku. Takže v roce 2028 začneme první a šestou třídou, v roce 2029 přidáme druhou a sedmou, v roce 2030 třetí a osmou, až nám to naběhne do devíti ročníků v základní škole,“ upřesnil vládní zmocněnec. 

V další části diskuze v Presscentru ČTK zazněl apel na stát, aby více dbal o ucelený přístup, pokud jde o propagaci a obsazování technických oborů. Třebaže určitý tlak je už cítit. Zazněly poukazy na modely v zahraničí. Jistým podnětem „přímo na místě“ by mohli být stavební influenceři. „Jsou kluci po vyučení, kteří naskočí na naše workshopy. Jsou jedněmi z těch, kteří ovlivňují děti při rozhodování, jsou jim blízko a jsou uvěřitelní. Máme kluky mají kolem 30 let a ti vykládají své životní příběhy. Děti to úplně hltají,“ zmínila z vlastní zkušenosti Petra Benešová.

Zástupci Metrostavu a Purposie poukázali na přirozenou soutěživost jednotlivých průmyslových odvětví, co se týče získávání nových pracovních sil. U stavebnictví vyzdvihli jeho schopnost „samopropagace“. „Vlastní práce je hlavním motivátorem. Lidé, kteří pracují ve stavebnictví, za sebou vidí díla, která postavili. Ta často zůstávají po několik generací. To je něco, co nemají všechna odvětví,“ podtrhla Jana Kořínková.

Zaznělo také téma výdělků. „Tři čtyři roky zpátky jsme na tom nebyli nejlíp. Byli jsme jako sektor v nižších patrech. V posledních třech letech jsem se vyšplhali na pozici někde kolem třetího, druhého místa,“ konstatoval prezident svazu Jiří Nouza. Rychlý růst mezd přesto nemusí být alfou a omegou, aspoň podle Petry Benešové. „Zedník si může vydělat 20 tisíc nebo 120 tisíc. Nebavme se o tom, kolik si vyděláte, ale o tom, co budete umět. A když budete něco umět, potom můžete přijít s nataženou rukou,“ vzkázala rodičům a dětem odbornice na řemesla.