K nárůstu vlivu extremistických stran přispívá stávající politická situace. Stejně jako v květnu i v srpnu se většina dotázaných domnívá, že k nárůstu vlivu extremistických stran v ČR napomáhá stávající domácí politická situace. Tento názor vyjádřilo v srpnovém exkluzivním průzkumu společnosti SANEP, který se konal ve dnech 24.-26. 8. 2009, 76% respondentů. V květnovém průzkumu společnosti SANEP stejný názor vyjádřilo 75% dotázaných. Stejně tak jako v květnovém průzkumu společnosti SANEP i v srpnu se potvrdila obava široké veřejnosti z nárůstu vlivu extremistických stran, které se obává 69% dotázaných. Zde je však znatelný pokles oproti květnovému průzkumu společnosti SANEP, kdy se k této obavě přihlásilo 83% respondentů. Tento pokles lze přisoudit k utichnutí mediální diskuse kolem extremistických stran, zejména pak kolem existence či neexistence Dělnické strany, která je podezřelá ze spolupráce s neonacisty, a kolem rasově motivovaného útoku na romskou rodinu ve Vítkově na Opavsku. Dvě třetiny lidí pak v srpnu vyjádřily přesvědčení o negativním vlivu levicového nebo extrémně pravicového nacionalismu na demokracii. O ohrožení demokracie nárůstem vlivu extremistických stran je podle srpnového průzkumu přesvědčeno 71% dotázaných. V květnovém průzkumu společnosti SANEP sdílelo tuto obavu 80% respondentů.
Za extremistickou stranu přitom 57% lidí nepovažuje KSČM. Celkově lze tedy říci, že největší obavy vzbuzují zejména extrémně pravicové a levicové strany, které se hlásí k rasové a náboženské nesnášenlivosti a inklinují k neonacismu a atributům a symbolům fašistické ideologie.
Exkluzivního internetového průzkumu společnosti SANEP, který se konal ve dnech 24.-26. 8. 2009, se účastnilo 49.760 respondentů, z nich byl náhodným výběrem vybrán vzorek čítající 7350 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18-65 let. Společnost SANEP využívá ve svém průzkumu vlastní metodické postupy, které umožňují vytvářet velice přesný obraz názorů celého společenského a věkového spektra obyvatel ČR.
Více na http://www.sanep.cz
Sanep je exklusivním partnerem Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty mezinárodních vztahů a výzkumného záměru Governance v kontextu globalizované ekonomiky a společnosti.
Extremisté nebo deprivanti v české politice?
Zdeněk Zbořil - komentář k výsledkům průzkumu
Podle agentury SANEP, která koncem srpna uskutečnila průzkum o tom, co si lidé myslí o extremistických stranách, je pozoruhodné, že 69% respondentů se obává růstu vlivu extremistických stran a domnívá se, že tomu napomáhá domácí politická (jaká také jiná) situace (76%). Nejvíc jich věří (71%), že extrémně pravicový nebo extrémně levicový nacionalismus ohrožují demokracii. Již jen ad marginum se z tohoto průzkumu můžeme dozvědět, že KSČM považuje za extremistickou stranu pouze 29% respondentů.
Stojí ještě za pozornost, že průzkum pracoval s impozantním počtem 7350 dotazovaných, a že se konal, snad poprvé, již v květnu 2009, kdy podobné obavy vyjadřoval dokonce ještě větší počet dotazovaných (80-83%). V agenturním komentáři se předpokládá, že vyšší nebo nižší počet strachujících se respondentů souvisí s mediální popularitou Dělnické strany a jejím dáváním do souvislosti s neonacismem. Dotazovaní odpovídali již pod vlivem dojmů z útoku na romskou rodinu ve Vítkově a její opět mimořádné medializace.
Tato výpověď o mínění české společnosti nemá nic společného s poznáním a je spíše obrazem toho, jak je veřejnost systematicky zpracovávána tištěnými a audiovizuálními médii, která prezentují přítomnost 15-25 členů Dělnické strany na její demonstraci za ohrožení demokracie. Na několika podobných akcích jsem byl osobně přítomen a vždy tam převyšoval počet reportérů počet demonstrantů, snad s výjimkou Litvínova a Janova, kde se k demonstrujícím spontánně přidávali místní občané. Uniformovaných policistů na místech demonstrací byl až desetinásobek a také nasazení technických prostředků včetně helikoptér bylo impozantní. Také počet aktivně protestujících (opět s výjimkou Janova) většinou mnohonásobně převyšoval počet demonstrantů - extremistů.
Na koncertech, v posledních 8-10 letech pořádaných většinou v uzavřených prostorách a pod záminkou soukromé oslavy narozenin nebo podobné události, se objevuje průměrně 80-120 lidí, vystupuje nejvíce 5 kapel a přijíždějí na ně hosté, většinou ze SRN, Slovenska nebo Maďarska. Kdyby se dal odhadnout roční průměr nebo absolutní počet publika za jeden rok, dalo by se dojít k číslu sto, respektive jeden nebo jeden a půl tisíce účastníků koncertů. Musíme ale předpokládat, že se někteří návštěvníci těchto koncertů účastní opakovaně.
Největší počet extremistů se vyskytuje při většinou anonymních diskusích na internetu. Na těchto informačních serverech se počet aktivních přispěvatelů pohybuje okolo několika desítek osob, většinou pod pseudonymy a v navazujících diskusích, opět anonymních, komentuje tyto stati průměrně 80-800 autorů.
Jedná-li se o mimořádný text, jako byly např. Turnerovy deníky Williama Pierce nebo Moje probuzení Davida Duka, komentuje je až 5 tisíc přispěvatelů, ze kterých ale většinu není možné považovat za ideové stoupence obou autorů.
Zdá se tedy, že existuje významný nesoulad mezi počty aktivních účastníků extremistických aktivit a obavami občanů ČR, kteří se orientují podle informací tištěných, audio-vizuálních a elektronických médií. Starší Zprávy MV o extremismu a radikalismu v ČR zaznamenávají ročně asi 300-500 různých událostí, ale patřilo mezi ně vše, co souviselo s projevováním extremistických postojů na veřejnosti (všimněme si, že jde také o jakousi definici v kruhu - extremismus se definuje extremismem).
Z dat PČR je také zřejmé, že kriminalita s extremistickým podtextem tvoří pouze 0,06-0,08 % obecné kriminality, která téměř dvě desetiletí sužuje občany České republiky, ale že obavy, ať již jsou skutečné nebo uměle vyvolané mediálním hladem po senzacích, jsou vnímány sensitivně. Nedovolujeme si v této souvislosti konstatovat, že zacházení s pojmy extremismus a extremistické politické strany má nebo může mít povahu politické manipulace.
Pojem extremismus, který začal být pojmem politickým, nikoli politologickým nebo právním v SRN po událostech z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, se pod názvem pravicový extremismus dostal na počátku let devadesátých 20. století i do České republiky, a to s podobným významem jako v SRN. Totiž jako eufemismus, který měl zmírňovat skutečnost, že se na veřejnosti navzdory denacifikaci objevují noví nacisté. V České republice patřilo k nezbytnému politickému folkloru označovat za extremisty členy KSČM, a to dokonce i bývalými členy KSČ.
Už tehdy, v devadesátých letech, mělo být proto varující, že na seznam Policie ČR se jako extremisté dostali nejen neonacisté, rasisté a lidé šířící nenávist vůči cizincům, ale i anarchisté, různé skupiny Zelených, členové náboženských organizací (např. scientologové, Křesťanské hnutí aj.), a také jednotlivci, mezi nimi Petr Cibulka nebo Miloslav Dolejší, autor Analýzy 17. listopadu 1989. Humorně toto zneužívání slova extremismus vyvrcholilo v roce 1999, kdy se dva nejvyšší ústavní činitelé, prezident republiky a předseda Poslanecké sněmovny PČR, vzájemně označili za extremisty a nechtěně tím upozornili na skutečnost, že označující slovo lze použít jako název stigmatizující nebo difamační.
Převedeme-li si na společného jmenovatele charakteristické rysy osobností obvykle označovaných za extremisty, zjistíme, že je můžeme označit, v souladu s terminologií Františka Koukolíka a Jany Drtilové, za deprivanty, za které lze považovat lidi, "...kteří z příčin biologických, psychologických nebo socio-kulturních nedosáhli lidské normality nebo o ni přišli".
(Koukolík, Drtilová 1995:44) Nejsou to podle týchž autorů ale lidé nemocní, jen výrazněji postižení v citové a hodnotové oblasti, nikoli tedy na úrovni intelektu. Tyto narušené osobnosti pak oba autoři dělí na podivíny a lidi excentrické, lidi dramatické, emoční a proměnlivé a konečně lidi úzkostné a ustrašené. (tamtéž:130) A protože jim tyto jejich problémy pomáhá vyřešit, nebo se jim to alespoň tak zdá, skupinová identita, zakládají a organizují skupiny, hnutí a politické strany. To ale neznamená, že by tím byla odstraněna skupinová hloupost, která je podle citovaných autorů ... jedním ze základních sociálně psychologických jevů ... a ... .je spolutvůrcem lidských dějin (tamtéž:51).
Pokud si dokážeme uvědomit alespoň toto jednoduché zobecnění určitého osobnostního typu v politice pochopíme, že ne Dělnická strana, dvacet členů Národní strany či opilí hajlující adolescenti jsou nebezpečím české politiky. Mezi nimi mohou být delikventi, kompenzující si svou citovou vyprahlost agresivitou vůči komukoli. Ale obávat se jich máme jen přiměřeně. Větší hrozbou demokracii jsou nenávistní, záštiplní a netolerantní senátoři, starostové, ale i ostatní veřejní činitelé, kteří veřejnost a zejména mladé lidi k nenávisti vychovávají a projevují tím svou excentričnost, citovou vyprahlost a úzkost.
Otázky:
Obáváte se nárůstu vlivu extremistických stran v ČR?
Myslíte si, že nárůstu vlivu extremistických stran napomáhá domácí politická situace?
Ohrožuje, podle Vás, extrémně levicový, nebo extrémně pravicový nacionalismus demokracii?
Myslíte si, že je KSČM extremistickou stranou?
Kontakt:
Tiskový mluvčí SANEP
Oldřich Zajíc,
e-mail: zajic@sanep.cz,
Tel: + 420 602 538 278
ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu s grafy, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz