Neplacený Senát a žádné státní příspěvky politickým stranám za volby. Podle názoru drtivé většiny lidí ve věku 18-65 let by měl být senátor neplacenou a čestnou funkcí. Myslí si to 84 procnet dotázaných v exkluzivním průzkumu společnosti SANEP (Středisko analýz a empirických průzkumů), který se uskutečnil ve dnech 10.-14. srpna 2009.
Senát se ostatně od svého vzniku těší minimální důvěře a jeho zrušení či změna na neplacenou a čestnou instituci je častým přáním veřejnosti a častým tématem politických diskusí.
Naprosté většině dotázaných se rovněž nelíbí státní finanční odměna politickým stranám za získané mandáty v parlamentních volbách. Skutečnost, že vedle poslaneckých platů a cestovních náhrad dostávají poslanecké strany ještě státní příspěvek za každý získaný mandát, kritizuje 87 procent respondentů. Státní příspěvek, který obdrží i politické strany, které se nedostaly do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pak odmítá dokonce 91 procent dotázaných. Například Dělnická strana, která ve volbách do Evropského parlamentu získala pouze 1,7 procneta hlasů, obdržela od státu za každý odevzdaný hlas 30 korun, tedy celkem více jak tři čtvrtě milionu korun. V případě voleb do Evropského parlamentu je nutné pro získání státního příspěvku za každý odevzdaný hlas splnit jednoprocentní hranici celkového počtu získaných hlasů. V případě parlamentních voleb je tato hranice ve výši třech procnet. Pro vstup do parlamentu je přitom stanovena pětiprocentní hranice celkového počtu získaných hlasů. Státní příspěvek tak dostanou i strany, které se do parlamentu nedostanou. V uplynulém roce si politické strany ze státních příspěvků rozdělily více jak půl miliardy korun.
Neméně nespokojení jsou lidé i se sponzorskými dary politickým stranám. Jak vyplývá z exkluzivního průzkumu společnosti SANEP, 89 procent dotázaných si myslí, že by sponzorské dary politickým stranám měly automaticky podléhat státním kontrolním orgánům. S omezením maximální výše jednoho sponzorského daru by pak souhlasilo 68 procent respondentů. Stávající legislativa však žádný takový limit nestanovuje, což kritizuje 71 procent dotázaných. Pro změnu současného modelu financování politických stran, jejichž příjmy se dělí mezi státní dotace, členské příspěvky a sponzorské dary, vyslovilo souhlas 72 procent dotázaných.
Celkově lze říci, že financování politických stran, a zejména pak Senátu ČR, je trnem v oku většině naší společnosti bez ohledu na stranickou příslušnost, věk a sociální postavení. Tento stav patrně souvisí jak s celkovou nespokojeností s prací politiků, tak i s hospodářkou krizí, která by se měla projevit i na úspoře v oblasti příjmů politiků a politických stran z peněz daňových poplatníků.
Exkluzivní internetový průzkumu společnosti SANEP byl ve dnech 10.-14. srpna 2009 proveden na vybrané skupině 7.203 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18-65 let.
Více na http://www.sanep.cz
SANEP je exklusivním partnerem Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty mezinárodních vztahů a Výzkumného záměru Governance v kontextu globalizované ekonomiky a společnosti.
KOMENTÁŘ K PRŮZKUMU SANEP
prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc., vedoucí katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů VŠE
Poslanci, kteří nedostávají mzdu, se vyskytují v některých zemích (například Švýcarsko). Zde je výkon mandátu v parlamentu vnímán jako jakási služba veřejnosti. Takový systém je ale dost specifický vzhledem ke konsociačnímu charakteru jejich demokracie (poslanci stráví v parlamentu relativně krátkou dobu - cca tři měsíce za rok), i zde však dostávají náhradu ušlé mzdy (mají svá povolání), diety a proplácejí se jisté náhrady. Celkově ale pravděpodobně ve všech zemích při průzkumech zjistíme, že se občanům zdá finanční ohodnocení nadsazené či se kritizují jisté dodatečné nezdanitelné prostředky.
Málokdo si ale uvědomuje, že platy poslanců či náhrady (cestovné, ubytování apod.) souvisely s posilováním demokracie, rozšiřováním aktivního i pasivního volebního práva a měly umožnit, aby i nemajetný občan mohl vykonávat po zvolení funkci poslance. To znamená, že pokud by senátoři nedostávali žádný plat, znamenalo by to i omezení sociální - tj. ve funkci by mohli být jen ti, kteří na to mají. (Jiná otázka je, zda ti, co na to nemají, si mohou dovolit volební kampaň, protože stále více se u nás kandidáti podílejí na financování kampaně). Někdy se objevuje i argument ve prospěch vysokých platů zákonodárců a to ten, že pak méně podléhají korupci (ale nevím, jestli to někdo skutečně změřil, protože mnohé případy korupce byly ve vztahu k velmi bohatým osobám). Názory občanů týkající se platů senátorů pravděpodobně odrážejí celkově negativní vztah k Senátu a k převládajícímu pocitu o jeho zbytečnosti.
Skutečnost, že vedle poslaneckých platů a cestovních náhrad dostávají poslanecké strany ještě státní příspěvek za každý získaný mandát, kritizuje 87 procent respondentů. Většinové odmítání státního příspěvku politickým stranám je naprosto obvyklé nejen u nás, ale i ve světě, jako věcný argument pro přiznání státního příspěvku je uváděna větší náchylnost k závislosti výhradně na soukromých finančních prostředcích a na vlivu lobbistických skupin. Tento argument však nevylučuje, že politické strany, které dostávají státní příspěvek jsou na soukromém kapitálu a lobbistických skupinách nezávislé.
Stejně tak odmítnutí státního příspěvku pro neparlamentní strany (91 procent) by mohlo odrážet vědomí, že by to bylo neefektivní (argumenty jsou, že i možná zneužitelné - vznik strany jako výdělečného podniku). Vysoké procento je dosti překvapivé, protože často bývá argument, že financování parlamentních stran a nefinancování neparlamentních stran vyvolává nerovnou soutěž.
Podpora kontroly financování stran ze strany státu (89 procent) odráží potřebu transparentnosti (i zkušenost s korupcí při privatizaci).
Podobně i podpora pro stanovení limitů pro sponzorské financování stran (68 procent) je asi odrazem požadavků na transparentnost. Ve světě, pokud se tato otázka diskutuje, se často uvádí jako argument proti, že stát by neměl zasahovat do práv jednotlivce věnovat peníze na co chce.