Právo myslivosti a jeho místo v systému věcných práv

Diskuse o přípravě nového zákona o myslivosti se dá lapidárně shrnout do střetu koncepce vlastníků pozemků s koncepcí vykonavatelů práva myslivosti. Podstata střetu obou koncepcí tkví v tom, jak vlastně chápat právo myslivosti, zda jde o věcné právo neoddělitelně patřící vlastníku pozemku anebo zda jde naopak o samostatné věcné právo k věci cizí, která nemá s vlastnictvím honebního pozemku nic společného.

Českomoravská myslivecká jednota má k dispozici právní rozbor tohoto problému, který dává přesvědčivou odpověď na tyto otázky.

Vyjdeme-li z obvyklého třídění soukromého práva na práva věcná a závazková, je zřejmé, že právo myslivosti je - obdobně jako třeba právo vlastnické - právem věcným, neboť jeho určujícím obsahem je výhradní právo přisvojovat si zvěř v určitém teritoriu. Právem věcným obecně rozumíme přímé ovládání věci. Věcná práva jsou právy absolutními a působí erga omnes, povinnost jim odpovídající je negativní a jejich předmětem je věc v právním slova smyslu. Právo myslivosti má nepochybně blíže k věcnému právu k věci cizí, neboť jeho obsahová stránka se týká zvěře, která je věcí ničí, respektive národním bohatstvím. Věcná práva k věcem cizím dávají oprávněnému určitou možnost chování ve vztahu k věci cizí bez zřetele na to, kdo je jejím vlastníkem. Na straně subjektu povinnosti působí vždy in rem, na straně subjektu oprávnění pak působí buď jako in personam anebo in rem. Právo myslivosti jako - zjednodušeně řečeno - právo chovu a lovu zvěře, která žije na neohraničeném teritoriu bez ohledu na vlastnické hranice či hranice honiteb a není přírůstkem ani produktem pozemku jako takového, která je v každém případě vždy majetkem jiného vlastníka než vlastníka pozemku, je nepochybně právo věcné povahy, neboť působí erga omnes. Třetí osoby jsou povinny nerušit oprávněného v jeho právu, jehož předmětem je zvěř (věc v právním slova smyslu), nikoliv pozemek či právo jako takové. Protože zvěř není v žádném případě vlastnictvím vlastníka pozemku, neexistuje ani věcný důvod k tomu považovat toto věcné právo k věci cizí za působící na straně subjektu oprávnění in rem, ale spíše in personam (subjekt oprávnění musí splňovat zákonné požadavky norem veřejnoprávních pro výkon práva myslivosti). Právo myslivosti nemá nic společného s vlastnictvím konkrétního pozemku, neboť ho nelze automaticky vykonávat na pozemku jako takovém, ale pouze na státem uznané honitbě.

Z uvedených argumentů jasně plyne, že pojetí práva myslivosti jako věcného práva příslušejícího vlastníku pozemku není odůvodnitelné ani teoreticky, neboť toto právo mělo vždy spíše samostatný charakter (viz panovnický regál či římské právo) anebo i při vazbě na vlastnictví pozemku si zachovávalo svůj samostatný charakter (omezení doby lovu, integrace státní moci při tvorbě honiteb, výčtu zvěře apod.). Některé návrhy zákona o myslivosti tak paradoxně vycházejí z teoretického pochybení, snaží-li se zdůrazňovat jednotlivý aspekt práva myslivosti - skutečnost, že se vykonává na honebním pozemku - nad podstatou tohoto práva, kterou je chov a lov zvěře.

Problém zařazení práva myslivosti do systému práva je nepochybně odvislý od politického řešení střetu těchto dvou koncepcí. Právní argumenty však lze uvádět ve prospěch oddělení práva myslivosti od vlastnictví pozemků, v žádném případě však jimi nelze doložit domněnku, že vlastnictvím pozemku automaticky vzniká i právo myslivosti.

Za Českomoravskou mysliveckou jednotu připravil: M. Gruber

E-mail: pulford@pulford.cz

Klíčová slova PROTEXT-myslivost

Oblast
Praha, Česká republika (ce)

Kategorie
Zemědělství, životní prostředí

ZASÍLÁNÍ ZPRÁV
Přihlásit k odběru

Upozornění:
Materiály označené značkou Protext nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost.