Vlastnická práva versus Listina základních práv a svobod

PRAHA 12. června (PROTEXT)

Obvyklým argumentem jednotlivých zájmových skupin, jejichž zájmy se střetly při projednávání návrhu zákona o myslivosti, zejména pak ve vztahu k velikosti honiteb, jejich uznávání, početním stavům zvěře či ve vztahu k existenci zvěře samotné, je odvolávání se na vlastnická práva a jejich údajné omezování. Odpůrci nového zákona se jaksi přes noc převtělili ve zkušené legislativce, kteří své partikulární zájmy neváhají podepřít autoritou Ústavy či listiny práv. Dovolávají se jich právem?

Docent Vladimír Hanzal, CSc., z katedry ekologie Jihočeské univerzity, jenž se touto problematikou dlouhodobě zabývá, je odlišného názoru. Z jeho rozboru vybíráme některé myšlenky.

Listina základních práv a svobod v článku 11 zaručuje, že každý má právo vlastnit majetek a že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Současně je v tomto článku uvedeno, že vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito k újmě práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Výkon vlastnického práva tak nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu či životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Na tato ustanovení dále navazuje článek 35. V jeho prvním odstavci je výslovně řečeno, že každý má právo na příznivé životní prostředí, odstavec třetí pak říká, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

Shodneme-li se na premise, že zvěř je přírodním bohatstvím, potom musíme i jako vlastníci plně respektovat výše uvedená ustanovení Listiny základních práv a svobod. Podle platného zákona č.17/1992 Sb. o životním prostředí je ve znění § 2 životním prostředím vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Z toho jednoznačně vyplývá, že vlastnictví neopravňuje na základě žádných zájmů narušovat či omezovat přirozené podmínky existence organismů, je dokonce - z titulu vlastnictví - nepřípustné rozhodovat o jejich bytí a nebytí. Zákon jasně stanoví, že s existencí organismů úzce souvisí i velikost území, na kterém je možné zajišťovat racionální hospodaření s nimi. Uvedený zákon v § 9 přímo uvádí, že ochrana životního prostředí zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.

Promítněme ustanovení zmiňovaných zákonů například do snah některých vlastníků o dramatické snížení minimální výměry honiteb a s tím související redukci početních stavů spárkaté zvěře, při které by nepochybně došlo k rozbití sociálních struktur její populace a jejíž vynucený průběh by měl katastrofální důsledky. Jsou tyto snahy skutečně legální a mají oporu v předpisech, jichž se někteří vlastníci dovolávají? A to se už ani nezmiňujeme o souvislostech některých ustanovení zákona o veterinární péči, zákona na ochranu zvířat proti týrání či Všeobecné deklarace práv zvířete, které je zde nutno rovněž brát v úvahu. Lze proto vlastníkům pozemků oprávněně připomenout, že vlastnické právo více zavazuje, než opravňuje, a že pokud byly tyto závazky plynoucí z vlastnictví pozemků dodnes spíše tolerovány, než že bylo vyžadováno jejich plnění, bylo tomu díky velkorysosti ostatních.

Nikoliv však právem, vyplývajícím ze zákonné úpravy.

Za ČMMJ připravil: M.Gruber

E-mail:pulford@pulford.cz

Klíčová slova PROTEXT-myslivost

Oblast
Praha, Česká republika (ce)

Kategorie
Zemědělství, životní prostředí

ZASÍLÁNÍ ZPRÁV
Přihlásit k odběru

Upozornění:
Materiály označené značkou Protext nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost.